Město Horní Bříza
Třída 1. máje 300
330 12 Horní Bříza
Horní Bříza
Vážený čtenáři, již jsme navázali mail korespondenci s provozovatelem Galileo.
S potěšením mohu konstatovat, že specialista společnosti Galileo, která má městské stránky v opaterii, nám během dopoledne 24. ledna otevřel vstup do dosud nepřístupných kapitol. Vítáme, že kontakt na providera zafunguje, protože k vlastním stránkám máme ještě něco dotazů a rádi bychom měli ještě volnou kapitolku pro dalšího člena klubu.
Šéf klubu
Vloženo 24. ledna 2023
Přátelé, stane se. Místní občasník mi právě odmítl článek za náš klub. Zamyšlení nad 200 roky od vynálezu fotografie. Readkce zdůvodnila odmítnutí přílišnou délkou a hlavně nesrozumitelností článku.
Já psal článek jako úvahu, redakce složená z mladé avantgardní populace vyžaduje do občasníku toliko "oznámení".
Článek níže v plném znění s doprovodnými snímky otisknu, posuď čtenáři sečtělý již sám.
(V podtitulku ku srovnání s trváním 15 let našeho HB Photo Club, z.s.)
Při pohledu do kalendáře na mém stole vidím rok 2026.
Otevřme si poučnou wikipedii a počtěme si následující o francouzském vynálezci jménem Joseph Nicéphore NIÉPCE.
Použiji původní text wikipedie a laskavý čtenář snad omluví, že ne vše se v našich digitálních časech pod stále vlezlejší rukou umělé inteligence daří hezky a pěkně.
Zde je mnou míněna převzatá úprava odstavečku.
Joseph Nicéphore Niépce,7. března, 1765, Chalon-sur-Saône, Francie, byl francouzský vynálezce fotografie a průkopník v tomto oboru.[3] Je známý tím, že ve dvacátých letech 19. století pořídil jako první fotografie. Je považován za jednoho z otců fotografie, spolu s Louisem Daguerrem, Williamem Foxem Talbotem, Hippolyteem Bayardem a Hérculem Florencem.
Přibližně roku 1826 vytvořil první dochovanou stálou fotografii na světě s názvem Pohled z okna v Le Gras (v originále La cour du domaine du Gras). Jedná se o snímek pořízený z okna v komuně francouzského departementu Saint-Loup-de-Varennes. Fotografie byla vytvořena pomocí camery obscury a cínové destičky pokryté živicí při osmihodinové expozici.[7] Slunce za tu dobu přešlo oblohu od východu k západu a osvětlilo obě strany nádvoří. Výsledná fotografie měla rozměr 20 × 25 cm.
V roce 2002 však byla v kolekci jednoho francouzského sběratele nalezena dochovaná ještě starší Niépceho fotografie. Bylo zjištěno, že pochází z roku 1825, tedy ještě o rok dříve než snímek dvora. Jedná se o heliografickou kopii rytiny mladého chlapce vedoucího koně do stájí. Fotografii koupila Francouzská národní knihovna v aukci za 450 000 euro[8] jako svůj „národní poklad“.
Niépceho v pořadí třetí známou fotografií je zátiší s názvem Prostřený stůl a velikosti 7×11,7 cm vytvořené na jídelním stole v období mezi rokem 1823 a 1825.[9] Originál této heliografie na skle se však ztratil při převozu k restaurování.[10] Na fotografii je nůž, lžíce, sklenice, číše, miska, láhev, váza a kávová konvice. Expozice tohoto snímku trvala pravděpodobně 4 hodiny (tolik bylo potřeba času při věrné rekonstrukci v roce 2004).[1
A protože náš místní HB Photo Club, z.s. se od svého založení v r. 2011 hlásí vesměs ke krajinářské fotografii, je nasnadě, že ze všech tří nalezených prvotních Niépceho snímků si nutně musíme vybrat tu nafocenou kolnu z okna domu. Druhé dva snímky byly nafoceny uvnitř domu. Námi vybraný snímek byl a také mnohdy je uváděn jako onen první. Nám to ladí, protože skutečně se dopočítáme letos doby dvou set let od tohoto vynálezu krajinářské fotky..
V rove 2012 jsme jako dva spojené fotokluby z našeho Plzně-severu navštívili na pozvání radnice v družebním městě Ville-neuve sur Yonne také výše zmíněný Chalon-sur-Saône, a tamní muzeum zasvěcené vynálezu fotografie.
Odtud fotografie z náměstíčka u muzea. Socha vynálezce, který ukazuje na kameru po svém boku. Vzhlíží k zářným výšinám použití fotky pro lidstvo, zatímco několik desítek metrů před ním tekou vody řeky Saone, a s nimi odtékají měsíce, roky a staletí žití lidstva. Řeka na snímku samozřejmě vidět není, je za zády našeho fotografa.
Pokud tento článek náhodně čte někdo z mladší generace, již slyším námitky proč právě toto písmem zmiňovat. Dnes pomocí mobilních telefonů se třemi spřaženými mini objektivy fotí prakticky každý. Pomocí zde neoslavně zmíněné AI si již školačka vytvoří třeba idealistický obrázek, na hony vzdálený realitě.
Píši po dvou stoletích od vynálezu, otočen do minula, maje jakýsi povzdech ku té prvotní poctivé éře fotografování a fotografů, kteří skutečné snímky snímali, vesměs na dlouhých cestách také vychodili. Poté pracně v temných fotokomorách vyvolávali, či ještě včera v post procesech suchou cestou pomocí počítačových programů přivedli na světlo světa.
Vidím dnes na webu pochodovat za třeskutého mrazu čínského humanoida širou sněžnou plání, za řízení Číňánkem z vyhřáté kanceláře. Svými tisíci kroky vyšlapává do sněhu pozdrav probíhajícím zimním olympijským hrám, a chutě při tom fotografuje vůkol.
Konec to lidské ruky na spoušti vysněného a nedostupného foťáčku našich klukovských let, tehdy s okem přilepeným na výkladní skříni, kde uvnitř byly fotoaparáty s optikou Zeiss, Jena.
Náhodný mladý čtenáři, píší to jako tečku za 200 roky epochy bývalého fotografování, které se momentálně převalilo do mohutné vlny mobilních telefonů schopných pořídit až překvapivě kvalitní fotografii s miniaturním nárokem na součástky.
Vnímavého čtenáře v závěru upozorním, že v našem Městském muzeu, ve výstavní síni v patře bude k navštívení foto-výstava "Lidé".
Muzejní sezóna začíná od 1.dubna, návštěvní dny budou jistě upřesněny na web stránkách našeho města. Výstava obsahuju 57 fotografií formátu A3, jak barevných , tak černobílých.
Protože náš klub fotografuje při četných akcích naší radnice, mnohý místní občan se zde najde, případně občan přespolní. Fotky zachytily lidičky také v odlehlých koutech naší planety Země, výrazy všech shledávám jako mírumilovné, byť žijí v některé krajině ve značné nouzi.
Péčí naší radnice je výstavní síň doplněna o vitríny, kde jsou nyní umístěny historické foto-pomůcky, které sloužily černobílé fotografii při mokrém procesu vyvolávání snímku. Do muzejní místnosti se miniexpozice velice hodí, doplňuje samotnou foto-výstavu a dopřává nám na chvíli pocit nádechu místní, a jen naší, fotografické mini-galerie.
Výstava by měla být po své podzimní instalaci přístupná nejméně po celý duben.
Na květen plánuje údajně výstavu dětských prací místní ZUŠ, po té náš klub navěsí novou výstavu fotografií, s pracovním názvem "Novohradské hory, málo známé".
O datu vernisáže budeme včas informovat.
V Horní Bříze, 15. února 2025
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Staří Čechové říkávali, čeho je moc, toho je příliš. A snímků se za roky od vzniku našeho klubu v roce 2011 nakupilo opravdu mnoho. Povětšinou se zabýváme, a já také, focením přírody. Jsme však také občany města a proto fotografujeme občas na poptávku radnice, nebo spřátelených zdejších spolků. Pokusím se níže připojit snímky z koncertu místního folklórního souboru.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Lomikare, Lomikare, do roka a do dne ....., ano píše se únor 2024. Naši předci vždy vnímali měsíc únor jako měsíc nejbohatší na sněhovou pokrývku. Letos není dostatek sněhu ani na horách, natožto v našem dolíku.
Postupně vložím pár snímků za poslední měsíce, které dokumentují zlomek kulturního žití v naší obci.
Místní KLUB po renovaci
Několik ukázek ze zahájení a koncertů v lednu a únoru
Lucie revival
Kabáti revival
Únor, čas Masopustu. Letos oproti loňskému chvilkovému sněžení, letos počasí přálo.
Fotografování na ulici, kterou masopustní průvod masek táhne, nabízí pokusy o "street photo".
Masky a kufřík plný peněz mluví
Únor v naší obci, únor 2023. V lednu trochu nasněžilo a po té sníh roztál, v únoru ve dnech 5.,6. a dnes 7.2. mrzne, a to docela slušně. Přes den krásně slunečno.
Za dnešního únorového slunce svitu jsem po obědě vyrazil do Seppovy strouhy fotit zamrzající vodu. Na mapách Seppovu strouhu nehledejte, je to bezejmená stružka vytékající z lesního rybníka. Objevil ji fotograficky asi před rokem náš kolega Josef, a protože k archiváliím z dob Rakouska-Uherska máme v našem Městském muzeu při jejich fotografickém dokumentování blízko, vrátili jsme se do této historie také jménem.
Zamrzající voda vytváří docela zajímavé iprese, dokonce díky napadanému dubovému listí a odrazům moddré oblohy barevné. Ne každému se tyto snímky líbí, ne každý si nad nimi pustí fantazii ze své uzdy.
A protože se mi nedaří vložit do již kdysi uloženého vzpomínku na focení silvestrovských ohňostrojů, učiním nyní. Iprese ohňostroje byla lidskou rukou vyrobená, zaplacená a aktivována. Kdežto iprese ze strouhy pořídila příroda bez vlivu lidského. A i kdyby se zde člověk již nenalézal příroda bude opět kreslit své fantazie. Dokud tu jsme - odezírejme v tichosti a pokoře.
(Umístěno 7.2.2023 ve 20:36)
Nedávno mi psal jeden spřátelený fotograf a přiložil hrst svých Pfek 2023 s dovětkem, že se mohou posílat až do Velikonoc. S tímto výkladem jsem se v kraji, kde jsem se narodil a odchodil žákovská léta nesetkal. Možná je to jeho zdařilý osobní výklad, ale nyní se mi dobře hodí. Až do dnešního dne 24. ledna 2023 jsem z prapodivných to důvodů neměl na své stránky přístup. Přikládám níže až dnes - Pro štěstí!
(Umístěno 24.ledna 2023)
Vážený čtenáři,
pokud jsi zavítal na tyto stránky našeho foto-klubu, věz, že počátkem letošního roku 2023 se snažíme o plnou obnovu činnosti, a také o znovuzrození našich web stránek. Odolali jsme do této doby virům uniklým z čínské laboratoře, věřme, že odoláme nadále také nepřízni další a marasmu současnosti. Niže přetisknu fotofrafii, na které je Hořec Clusiův, k obrazu našemu odolávající též venkovnímu příkoří, sněhu a nízkým temperaturám.
Následující text a fotky byly vloženy v historické posloupnosti a představují již silně všelikým prachem zavátou minulost.
Motto:
Základní podmínkou pro psaní je totéž co pro focení. Míti co fotit a tudíž obdobně míti i co psáti, aby to vůbec kdy někdo četl.
Plzeňské rybníky koncem února 2019
(slouží na vyzkoušení ukládání snímků dle px)
Kamenný rybník (snímek na ose x má 460px)
Divoké polomy nad vtokem do rybníka
Silný elektrický proud
A nyní níže jen 160px na ose x:
(Vloženo na zkoušku 26. 02.2019)
§§§
foto-trek "František Drtikol"
Foto-trek se uskutečnil z důvodů naléhavé potřeby nafotit pár fotografií do kliprámu zasvěcenému právě Františku Drtikolovi. Panel byl součástí naší informační mini-expozice v rámci stálé foto-výstavy pro Masarykovu základní školu v Horní Bříze. Po focení v muzeu jsme se vyšplhali na Svatou horu a tam za příznivého světla a téměř nulové návštěvnosti jsme si zafotili v tamní architektuře. Na zpáteční cestě přes Brdy se nedalo odolat zasněžené krajině u Teslín.
Na Svaté hoře nad Příbramí
Brdy zasněžené, kousek severně od Teslín
Vloženo o sobotě 17. února 2019.
Letní dovolená s autem a fotovýbavou.
(Vloženo 05.11.2018)
§ § §
Vísecký rybník, pojmenovaný podle vzdálenější obce Vísky, kde je i malý zámeček (soukromý, nepřístupný)
(Vloženo 09. února 2018)
@@@
Autor přeje všem nahodilým čtenářům to co pé-efka v překladu říká - šťastný celý příští rok. Pro mé vrstevníky přidám další pé-efku, která nám jaksi ladí k vizáži, že?
Každý kdo se vydá v novém roce na stezku, nechť má pevnou půdu pod nohama a krásný výhled před sebou ....
@
K nedávnému focení o trochu (asi 15%) většího měsíce jednu fotomontáž - jak se jeví nad nočním Bormiem, v Itálii. Prosím pojmouti úsměvně, nikoli přísně. Retuš je úmyslně nedokonalá, aby úprava byla zřejmá, že takto se LUNA vzdálená od mého objektivu fantastických 356 511 km, skutečně nevyjeví !!
Vloženo 30. listopadu 2016
Z posledního treku, který byl laděn podle meto yrno.cz a skutečně se počasí zadařilo. Pár fotek, snad krásný den trochu dokumentují?
Koňská ohrada v Bohuslavi
Toho dne na zemi sníh, větvičky stromů s jinovatkou, slunce z polední strany, na půlnoční straně se po vrcholu Vladaře povalovala mračna a mlha.
(Vloženo 24.02.2016)
Na hlavní stránce je o obou trecích informace. Na těchto svých stránkách se pokusím vložit pár fotek z mého foťáku:
Hemžení poutníků po dosažení vrcholu kol ohniště - i na dobré vaření se na treku musí myslet
Konec prosince a teploty stále nad nulou. Mlha kondenzuje na trnkách. Při našem dalším treku do těchto míst 18. února 2016, viz kapitola výše, nebylo po trnkách ani památky.
(Vloženo o středě 24.02.2016, ledva jsme dorazili domů po besedě, kterou pořádal člen klubu Zdeněk na téma "Skalisté hory, srpen-září 2015")
(Fotografka, autorka snímku zámeckého šenku, Helí Šarochová)
(Vloženo o deštích, letos tak skoupých, v PÁ 09. října 2015)
Trocha nostalgie, opět v těchto zceal vyjímečných horách ...
Na Monte Piano, ve výhledu Tre Cimme
(Vloženo 12. prosince 2015)
První večer se diskutovalo i o černobílé fotografii.
Zde mi zamrzly teleskopické nožky stativu, byla jinovatka a po ránu chutě mrzlo. Focení bylo tak napínavé, že jsem pocit mrazu nevnímal.
O této lokalitě, kdysi obydlené, jsem neměl ani tucha. Děkujeme lektorovi setkání za výběr lokalit a příhodných dnů.
Foceno za průtrže mračen, zřícenina je jen částečně zastřešena, viz. proudy vody na lavici, ale ...."Lojza jede !!" a krátí nám dlouhé chvíle čekání na oblohu bez deště. Je pozdní večer, stmívá se valem a fotka si vyžádala čas 13 sec. ze stativu.
Vodě je jedno zda je česká či rakouská - dává život krajině a jejím obyvatelům.
(Vloženo 26.a 27.května 2015)
(Vloženo 17. prosince 2013)
Dostalo se mi před oko několik fotografií z výpravy v názvu zmíněných velkých fotografů, mužů a žen. Ti se vydali dne 7.prosince, o sobotě, do mrazivého větru a vánice, přes hranice kraje na západ pod památný Třebouňský vrch. Jejich fotky plné sěhových vloček zakrývajících promrzlé tváře aktérů pochodu, zachycující účastníky na břehu zamrzlého rybníka v těsné blízkosti ruin kaple Sv. Blažeje, jsou důkazem, že v té chvíli výprava, včetně psa Jonatana, ještě žila. Nebyla mi postoupena autorská práva na zveřejnění fotek ve vánici a proro mohu pouze slovem čtenáři objasnit, z čeho naše putování po stopách "velkých" vycházelo.
I pravil ke kmenům slovanským moudrý a kmeny zbožňovaný Svaroga: "Posečkáte devatero pochodů slunce našeho od jitra do jitra. Po té se Vám nebe otevře, slota a temní dnové budou vystřídáni sluncem a prasincovým teplem nevídaným a Vy v tento den se vydáte po stopách velkých mužů a žen. Vy malí a ve stopě noví, po stopách zkušených a velkých, kteří již nejedné stezky pro Vás prošlapali". Tak budiž, tak si přeji, tak chci!"
A skutečně den devátý po putování Velkých, byl dnem slunečným, dnem otevřeného nebe, na datum 16. prosince i nevídaně chvílemi teplý. Pouze božský Svaroga opomněl v nadmořské výšce 700 - 825m/m zmínit stále dující ledový vítr. Krajina Tepelské vrchoviny byla ten den prosincový přesto kouzelná, oproti stěží rozeznatelným na obzoru tmavým a jednolitým Krušným horám, byla Tepelská vrchovina malebně strakatá, vykreslená měnícími se plochami lesů a luk.
Výstup na Třebouňský vrch je lemován měnícími se scenériemi. V údolí ten den beze sněhu, zde v osmistech metrech jeho sluncem prozářené zbytky.
Ani prstík na spoušti neprokřehne jak za putování našich předchůdců, kdy sněžilo chvílemi vodorovně. Prozářené kmeny listnáčů vybízely k pořízení fotky - ozkoušení zda se nálada viděná okem dá zachytit i sklem.
Dosažení nejvyššího bodu Tepelské vrchoviny, se zdálo být ten den výkonem snadným a lehkým. Božský Svaroga ve svém poselství nabádá i k dobrému vaření při dlouhém putování, neb jinak se poutník při špatném vaření se zlou potáže. Zde pro brzký čas jsme dobytí vrcholu oslavili pouze svačinou. Opékání buřtů šetřili na dobu pozdější, pro větší jistotu, že lépe vydržíme až do neznámého konce naší pouti.
Fotka se značením od Klubu českých turistů hovoří sama za sebe. Jsme KČT vděčni za dobré značení. Pouze jsem do tohoto dne nevěděl, že těm povětšinou vousatým a v zeleném po lese se šoulajícím strýcům různého věku, je český turista takovým nesmiřitelným nepřítelelm. Na plechových ocelových tabulkách jsou zcela zřetelné otvory po kulkách. Okolí průstřelu kvapem rezaví. Až se "svaz nimrodů" proti této mé hypotéze postaví, zbývají už pouze "zbohatlíci-podnikavci", kteří roupama už neví "co by?" a při dnešních cenách loveckých nábojů do kulovnic, čtenář uzná sám, kdo jiný si může takovouto pofiderní zábavu dopřát. Karlovarsko přímo sline počtem nezaměstnaných a nízkými příjmy.
Lépe je pár kroků popojít a těšit se z prapodstaty přírody. Slunce prozářilo dolní větve smrků tak, že se zdají jakoby tančily, natřásaly se ve slunečním závanu.
Prosluněná scéna tanečníků je na samém vrcholu Branišovského vrchu vystřídána atmosférou přímo stísněnou. Hledám vhodnou expozici a hlavou se mi honí spíše pojmenování jako Strašidelný vrch, nebo Šibeniční kopec. Rozdíl oproti předchozímu navštívenému nejvyššímu vrcholu, kde se o vyvřelé kupě hovoří, zde si na vyvřelinu z dob zrodu Země může ruka šáhnout, sklo nafotit.
Branišovský vrch má i svoji východní stranu, otevřenou ke slunci a prozářenou. Na ni je asi dvacátý sedmý posed, který jsme po vstupu na diretisimu zaznamenali. Mužíci v zeleném se zde opravdu činí, zvěř rozhodně hladem v zimě netrpí. Sena, krmné řepy i zrní je v krmelcích a okolo nich dostatek.
Před sestupem se otevře výhled do krajiny. Otevřené údolí směrem k Mariánským lázním se vdáli začalo vyplňovat nízkými mlhami a pomalu se nasouvající nízkou oblačností.
Branišovský vrch svými proměnami na pár stovkách metrů, na nás udělal velký dojem. I po sestupu k Blažejskému rybníku, se stále zrakem vracíme k oběma vrchům a promítáme si v paměti prošlou hřebenovku.
Na druhém břehu rybníka jsou viditelné ruiny, zřejmě hospodářského stavení. Nedaleko na levo se pak nalézá další ruina. Naštěstí opečovávaná ruina kaple Sv. Blažeje, vedle stojící stařičká vzácná lípa - znak kmenů Svarogových.
Lípa se nehašteří s architekturou bývalého kostelíka, či kaple Sv. Blažeje. Příroda i odkaz pobožnosti tráví noci a dny v tichém souladu s Vesmírem v nadhlavníku. Bez finančních nároků snáší, kdys posvěcená ruina, stín slovanského stromu. A strom nahlíží na svůj po léta měnící se obraz na chátrající omítce stěny kaple.
Poslední snímek, poslední ohlédnutí za magickým, mnou přejmenovaným, Šibeničním vrchem. Se sluncem v zádech se vzdalujeme menhirům, v lomu pomocí moderních vrtáků s plátky tvrdokovu vyrobených a nedávno do půdy vsazených. Při záslužné letní akci evropské mládeže pod heslem "Cesta z města".
Čeká nás poslední úsek, obejit rybník, přetnout polozamrzlé louky s jejich drny a chuchvalci zbytků trávy, které nám ztěžují chůzi. Vzdálenost k nedaleké obci Nežichov, umně posazené na slunný svah pod samotný Třebouňský vrch, zdá se být delší nežli jsme odhadli pouhým pohledem. Ves Třebouň, která má být podle mapky za rohem, se vyjevila ještě ve větší vzdálenosti.
Pochodujeme již asi přes sedm hodin. S odbíháním nafotit něco tu vlevo, tu vpravo postavit tripod a zkusit proclonit na nejmenší "díru", přibývá na ušlých kilometrech. V této závěrečné fázi sil naopak valem zase ubývá.
Nedocenil jsem slov jednoho z Velkých mužů, ze skupiny našich předchůdců, že výškové rozdíly jsou značné a náročnost terénu neopominutelná. Co se v prvé třetině cesty zdálo velice lehkým, se v závěru projevilo jako velmi únavné.
O to hlouběji se nám toto putování zaryje do paměti. V den devátý po Velkých mužích a ženách se psem Jonatanem. V našem čase, který půlí dobu od jejich výpravy do Velké noci - 24. prasince, do Slunovratu. Jak tomu Svaroga chtěl.
(Pro pečlivého čtenáře vysvětlení, proč jsou rozestupy mezi řádky nechtěně v některých odstavcích širší. Program těchto webovek nedovoluje korekci řádkování a naprosto nahodile si dělá občas co sám chce. I při ukládání a jiných operacích. Psaní je v podstatě outrpnost, kdy čekáte co nastane za chvíli, zda se vůbec text uloží a zda tak, jak jste zamýšleli. Pomněte, že i tesání do kamenných destiček mělo svá úskalí).
(Vzpomínka níže uvedená, na letní dovolenou, byla vložena v den nástupu celodenních mrazů a jemného sněžení do naší krajiny Severních Teritorií, dnes je 26. listopadu 2013)
Snímek je vzpomínkou na letní dovolenou 2013 v údolí Salzach. Po příjezdu za letního horka přišla v noci silná bouřka a deště doznívaly ještě několik dnů.
Silné deště naplní rychle toky v soutěskách, kterých je v této oblasti několik. Rázem protékají mezi skalami tuny a tuny vod. Když se následně vyčasilo a zašli jsme do téže soutěsky po 14 dnech, vodu jsme hledali pod balvany - je otázka co v tu chvíli v soutěsce fotit, že?
Stáhněte si novou oficiální aplikaci města na Google Play nebo App Store.
