Město Horní Bříza
Třída 1. máje 300
330 12 Horní Bříza
Vinaři Plzeňska po deseti letech činnosti zrají jak to víno
„Kdo hodně pije – neví, jak víno škodí.
Kdo nepije – neví, jak víno prospívá.“
japonská moudrost
Možná víte - možná nevíte, že tady u nás v Horní Bříze rozvíjí v současnosti různorodé společenské, kulturní a sportovní aktivity 17 spolků. Podle mne má ale jeden z nich přece jen tak trochu netradiční a zvláštní obsah činnosti. Jsou to Vinaři Plzeňska.
Na své výroční schůzi 25. ledna si jeho členové připomněli malé kulaté jubileum - 10 let trvání svého spolku. Předsedou spolku je od založení p. Ing. Jan Kratochvíl, zkušený a uznávaný pěstitel a propagátor pěstování vinné révy na Plzeňsku.
Jeho ohlédnutí za uplynulým desetiletím činnosti spolku Vinaři Plzeňska, přednesené ve výroční zprávě, jsem si jako člen spolku na této „výročce“ pozorně vyslechl. Bylo natolik zajímavé, že jsem ho za vás požádal, aby toto ohlédnutí pro vás ještě jednou zopakoval v tomto rozhovoru.
Honza, jak mu ve spolku říkáme, souhlasil. Tady je slíbený rozhovor. Můžete se seznámit s tím, co vám v něm prozradil:
Tak, Honzo, pojďme úplně na začátek, kdy to všechno začalo. Zavzpomínej, jak to tenkrát onoho tak trochu magického data 8. 8. 2008 bylo?
Bylo léto, prázdniny. Sešlo se nás tehdy, aby těch osmiček nebylo málo, právě osm zakládajících členů.
Řekli jsme si, že založíme sdružení pro ty, kteří mají zájem zdokonalovat se a vzdělávat v pěstování vinné révy tady na Plzeňsku. No a ty zkušenosti, které máme nebo získáme, že budeme předávat sami sobě, popřípadě i dalším.
Nezištnou pomoc v tomto záměru a ochotu poradit nám přislíbil přední moravský šlechtitel a vinař, pan Lubomír Glos z Moravské Nové Vsi.
No, počkej, dobře vím, že jste si ale do vínku nedali jen pěstování révy.
To určitě ne. Naše počínání by nám mělo především přinášet radost. Vlastní pěstování révy ji jistě přináší. Ale ta další, možná ještě větší, přichází potom. Po trpělivém čekání na to, jak to všechno nakonec dopadlo, při seznamování se s výsledky naší práce nebo práce ostatních vinařů. Tedy v ochutnávce kvality hroznů a vína samotného.
Vždyť dobře víme, že více než šest tisíc let réva a víno s lidstvem žije. Po celá ta tisíciletí víno lidi léčí, obveseluje, inspiruje…
Proto jsme si stanovili cíl : révu nejen pěstovat, ale učit se i víno z ní pít, rozumět mu, znát počátky jeho zrodu, vyzrávání, stárnutí, vyznat se v druhovosti, v rukopisu vinaře… Kdysi někdo napsal: víno – to je příběh.
Můžeš nám tedy popsat, jaké byly vaše začátky, s čím jste tehdy začínali?
Existovali jsme jen pár týdnů a už jsme se pustili do organizace Hornobřízského vinobraní v areálu restaurace Oáza. Tam jsme při něm uspořádali výstavu hroznů 90 druhů révy. V témže roce jsme také poprvé připravili ochutnávku 25 vzorků mladých vín – tehdy se pro ně ještě nepoužívalo označení Svatomartinská vína a odsouhlasili jsme si definitivní podobu znaku našeho sdružení.
Co následovalo v dalších úvodních letech vaší činnosti?
Zavedli jsme pravidelné měsíční ochutnávky odrůdových vín pod názvem Vinné stoly. Pokračovali jsme v pravidelném pořádání Hornobřízského vinobraní. Dohodli jsme se na organizaci každoroční ochutnávky Svatomartinských vín a předvánočního přátelského posezení s degustací světových vín a předáním drobných dárků.
A teď v současnosti? Jak vlastně vypadá takový rok člena Vinařů Plzeňska?
Naše celoroční aktivity se ustálily na určitém opakujícím se rytmu. V něm se střídá starost o pěstovanou révu na našich mini vinohradech nebo ve skleníku se vzděláváním a zdokonalováním se v pěstování a s radostí, kterou nám víno, ať už v podobě hroznů nebo lahodného nápoje, přináší.
Z těch starostí jsou to podle vegetačního období: výsadba, řez, ošetřování révy a sklizeň. Tyto činnosti často spojujeme s metodickými ukázkami. A pak jsou tu zmíněné radosti: ochutnávka a vyhodnocování kvality hroznů, vinné stoly s degustací moravských i českých vín (buď podle odrůd anebo podle produkce konkrétního vinařství), zájezdy na Moravu, námi pořádané Zarážení hory, Hornobřízské vinobraní a v poslední době oblíbený svátek Svatomartinských vín spojený s dozlatova pečenou „svatomartinskou husou“. Ten pořádáme s pevným datem 11. listopadu ve zdejší restauraci BAMA.
Říkáš zájezdy na Moravu. Mám dojem, že jste tam jako doma. A co kontakty s moravskými vinaři?
Máš pravdu. Jezdíme tam hodně často. Máme tam za tu dobu hodně přátel. Už jsem vzpomenul pravidelné návštěvy u pana Glose. Navázali jsme ale přátelské vazby i s mnoha dalšími vinaři. Radíme se s nimi o vhodnosti odrůd, vyměňujeme si praktické zkušenosti z pěstování. Nakupujeme u nich vína k degustaci, burčák. Na našem vinobraní rozšiřujeme sortiment námi vystavovaných hroznů o jejich výpěstky.
Jsme zváni na tradiční vinařské akce jako jsou Otvírání a Zarážení hory ve Velkých Bílovicích. Nenecháváme si ujít Putování po archivních sklepích Znojemska ani Valtické trhy. Na Moravě u vína je vždycky krásně…
Hlavní aktivitou vašeho vinařského roku je organizace Hornobřízského vinobraní?
Je to tak. Myslím si, že nás a náš spolek tady lidé znají právě zásluhou této akce, kterou pořádáme každý rok v září ve spolupráci s městem v areálu místní sokolovny.
Návštěvníci se těší zejména na čerstvě dovezený burčák od „našich“ vinařů z Moravské Nové Vsi, Velkých Bílovic či z Hustopečí. Pěstitelé obdivují výstavu hroznů. 10. ročník byl spojený s Krajskými dožínkami s odhadovanou účastí kolem 600 návštěvníků. Návštěvníkům každoročně nabízíme ochutnávku až 40 vzorků moravských vín od vinařů z Lanžhotu, Hlohovce, Dolních Dunajovic, Tvrdonic, Moravské Nové Vsi, Valtic… Na vinobraní zveme každoročně některou z moravských cimbálových kapel. K dobré náladě přispívá i hudební vystoupení našeho člena Vaška Žákovce s Aničkou Volínovou. Atraktivní bývá také dražba hroznů na závěr vinobraní.
Honzo, v úvodu jsi mluvil o tom, že víno inspiruje. Chceš říct, že členy vašeho spolku také?
Jak se to vezme. Myslím si, že ano, že i nás. Možná čtenáře překvapí, že jsme si ve spolku pro vlastní potěchu složili své vinařské písničky a natočili si je na CD. Je mezi nimi i „hymna“ Vinařů Plzeňska. Tu si například vždycky rádi zazpíváme při zahájení vinobraní na sokolovně.
Spolek má za sebou prvních deset let činnosti. Kolik má vlastně členů? Co bys mu popřál do další činnosti?
Náš spolek má v současnosti přes 50 řádně registrovaných členů skutečně z celého Plzeňského regionu. Někdy mi přijde mi líto, že náš věkový průměr stárne. Jsme už skoro takový, řečeno po vinařsku, pozdní sběr. Neškodilo by trochu mladosti, svěžesti. Zrovna tak, jak tomu bývá při ochutnávce vína…
Jinak si myslím, že jsme za těch deset let naší činnosti celkem úspěšně naplnili cíle a poslání, které jsme si předsevzali při založení. To by mohl být důvod ke spokojenosti…Ale říká se přece, že je pořád na čem pracovat, co zdokonalovat, co nového se učit a poznávat…
O víně a o révě už toho ve spolku trochu víme. Ale je to jen zlomeček. Těšit nás může, že jsou tací, a je jich většina, kteří o tom nevědí vůbec nic. Představme si jenom, že réva se pěstuje ve světě na 7,6 mil. hektarů a v mezinárodním katalogu je evidováno přes 6 tisíc odrůd révy, ale jen ze skupiny révy vinné - vitis vinifera se dá vyrábět víno. Vždyť jenom u nás je registrováno kolem stovky odrůd této révy.
Co popřát do budoucnosti? Stručně řečeno: Abychom v našem spolku i mimo něj i nadále naplňovali náš společný vinařský cíl: sázet, pěstovat, rozumět, hlásat, scházet se a z vína radost mít. Už jsem ti jednou na začátku řekl a rád zopakuji, a rozšířím: Víno – to je nekonečný příběh!
Tak k tomu se, Honzo, za čtenáře i za sebe připojuji. Ať se Vinařům Plzeňska v dalších letech nadále dobře daří.
Málem bych zapomněl. Děkuji ti za rozhovor.
Ladislav Čása, kronikář města leden 2019