Menu
město Horní Bříza
Horní Bříza

Historie hornobřízského základního školství - 17. část

17_01

.

Úvodní polistopadová léta aneb výchova a vzdělávání v novém politickém i školním prostředí

Školním rokem 1990/1991 překročili učitelé a žáci hornobřízské školy přes pomyslný práh jejího stoletého trvání. Za dveřmi už na ně netrpělivě čekala čerstvá budoucnost a příští minulost školního vzdělávání v našem městě.

V nově zahájeném školním roce 1990/1991 se začaly naplno projevovat polistopadové společenskopolitické změny také ve školství.

Na naší škole se k nim přidružily, k velké radosti 559 žáků a 32 pedagogických pracovníků, i dlouho toužebně očekávané změny v materiálně technických podmínkách pro práci školy. V 70. letech započaté úsilí o přístavbě školy bylo se zahájením tohoto školního roku naplněno.

Po slavnostním otevření nového pavilonu, symbolickým přestřižením pásky ředitelkou školy J. Fenclovou
(3. 9. 1990), mohly školní děti usednout do lavic a začít se učit ve třídách vonících novotou.

17_01
Učebnový pavilon s hlavním vchodem – předán do užívání 3. září 1990

S otevřením nového pavilonu (v projektu označen A 1) mohla být zahájena rekonstrukce budovy z roku 1931, teď již vlastně „staré“ školy. Byla rozdělená na dvě etapy modernizace učeben. Pokračovaly stavební práce v pavilonu A 2 – školní jídelny.

V důsledku toho byla výuka našich dětí v hudebním oboru na zdejší pobočce Lidové školy umění ve Třemošné přeložena do požární zbrojnice.

Zmiňujeme-li vzdělávání hornobřízských dětí v lidové škole umění, sluší se uvést ocenění, kterého se v daném roce dostalo Miroslavu Novákovi, řediteli třemošenské LŠU, uznávanému učiteli hry na housle, zakladateli hudebního Úsměváčku a jednomu z prvních učitelů na hornobřízské pobočce. M. Novákovi byl Ministerstvem kultury ČR udělen čestný titul „Zasloužilý pracovník kultury“.

17_02
Rekonstrukce „staré školy“

Zahájené obsahové a organizační změny polistopadového školství vycházely ze znění zákona č.171/1990 Sb., o soustavě základních a středních škol, (schválen 3. 5. 1990), kterým se měnil a doplnil zákon č. 29/1984 Sb.

Zákon zrušil systém jednotné školy. Umožnil zřizování soukromých a církevních škol a vedle škol standardních (státních, veřejných) také škol alternativních (státní a nestátní – církevní a soukromé), které se liší od stanovené normy. K nejznámějším patří školy waldorfské a montessoriovské a školy zřizované církvemi.

Soustavu základních a středních škol v zákoně tvořily:
základní školy, základní umělecké školy, učiliště, střední odborná učiliště, gymnázia, střední odborné školy a speciální školy.

Plnění povinné školní docházky se vrátilo na devět let.

Žáci začali oslovovat vyučující namísto „soudružek a soudruhů“ - "paní učitelko" a "pane učiteli".

Byla zrušena povinná výuka ruského jazyka a zavedena možnost výběru výuky anglického, německého nebo ruského jazyka.

Na naší škole upřednostnili rodiče ve výběru výuky cizího jazyka pro své děti němčinu před angličtinou. Zájem o německý jazyk byl přibližně dvojnásobný, nevelký počet žáků pokračoval ve výuce ruštiny.

Byl změněn obsah učiva společenskovědních předmětů, především občanské nauky, dějepisu, vlastivědy a všude tam, kde učivo bylo poplatné dřívějšímu systému. Učebnice dějepisu pro 7. a 8. ročník a občanské nauky
pro 6. - 8. ročník byly žákům odebrány. Žáci těchto ročníků nebyli z dějepisu, ani z občanské nauky klasifikováni. Byly zrušeny branné kursy, branná cvičení a branné kabinety.

Bylo povoleno náboženství. Na naší škole se k obnovené dobrovolné výuce římskokatolického náboženství přihlásilo 15 dětí, povětšinou Romů z 1. stupně. Výuky katechismu se ujal vikář František Klik z farnosti v Ledcích.

Ke změně došlo i v rozsahu prázdnin během školního roku. Zimní prázdniny byly o jeden den a velikonoční o dva dny prodlouženy, byly vyhlášeny dva dny pololetních prázdnin.

Na škole přestaly působit základní organizace KSČ, SČSP. Pionýrská skupina pokračovala ve své činnosti mimo školu.

Po čtyřicetileté přestávce byla v Horní Bříze obnovena činnost Junáka, (pracoval zde v letech 1945-1949), a to 2 oddíly chlapců a 1 dívek, které se scházely ke své schůzkové činnosti v místnostech obecního úřadu. V srpnu 1991 uspořádalo Junácké středisko Bílá Bříza v Horní Bříze první junácký tábor na táborové základně SOU H. Bříza v údolí Manětínského potoka.

V roce 1992 přidělil obecní úřad junákům pozemek v „Jámě Na Rypličce“ k zřízení skautského areálu včetně výstavby klubovny podle projektu p. Ing. Naara. (Za války zde stávala dřevěná bouda, která sloužila německé obsluze světlometu.)

Přijetím zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství (13. prosince 1990) bylo zavedeno odvětvové školství. Státní správu nad naší školou začaly vykonávat ředitelka školy, obec s rozšířenou působností Nýřany (2003), Krajský úřad Plzeňského kraje, Česká školní inspekce, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a jiné ústřední orgány státní správy. Samosprávu pak obec Horní Bříza, nově zřízený Okresní školský úřad Plzeň-sever (1991), kraj a 2. 9. 1991 jmenovaná tříčlenná rada školy.

Masarykova základní škola Horní Bříza neměla v té době právní subjektivitu. Školský úřad Plzeň-sever jí přerozděloval finanční prostředky od státu na mzdy a školní pomůcky, vyhotovoval pracovní smlouvy a poskytoval jí metodickou pomoc, byl prostředníkem školského informačního systému. Ke dni 31. 12. 2000 spolu s ostatními školskými úřady zanikl. 

Po zahájení výuky v novém školním pavilonu a v rekonstruovaných čtyřech třídách „staré školy“ se v roce 1991 rozhodnutím Školského úřadu Plzeň-sever vrátili do školního obvodu naší školy žáci z obcí Hromnice, Žichlice a Chotiné, kteří přechodně docházeli do ZŠ ve Zruči.

Přibližně 400 zájemcům o školní stravování začala ve školním roce 1991/1992 sloužit nová školní jídelna v dokončeném a předaném pavilonu A2. (V daném roce byla cena oběda zvýšena přibližně o 2 koruny, zvýšení stravného vedlo k úbytku téměř 50 strávníků. Rodiče po cenové úpravě platili za školní oběd podle stáří dítěte buď 7,80 nebo 8,80 Kč.) Vedle školních obědů umožnil zřizovatel vaření obědů také pro zájemce z řad občanů, kterým rozvoz zajišťovala Pečovatelská služba. Snahou bylo, co nejvíce využít kapacitu školní jídelny (koncipována na přípravu 1000 obědů). Tato služba byla v roce 1994 rozhodnutím zastupitelstva města ukončena. (Bývalý objekt školní jídelny „Na Návsi“ následně sloužil po určitou dobu jako „Bistro“ rychlého občerstvení.)

Do suterénních místností uvolněného bytu školníka ve „staré škole“ byla přestěhována z obecního úřadu pošta, která zde zahájila provoz na peněžní, listovní a inkasní přepážce 1. května 1992.

V 2. pololetí školního roku 1992/1993 byla zahájena a dokončena firmou „Stavomontáže Plzeň“ modernizace „staré“ tělocvičny s novými šatnami a sprchami, úprava „starých“ šaten na školní dílny a nová cvičná kuchyně pro rodinnou výchovu. Zároveň však byly přerušeny práce na dostavbě pavilonu A3 (bazén a tělocvična). Školní pozemek byl po provizorním umístění v areálu sokolovny situován do ohrazeného areálu mezi školními pavilony.

V témže roce inicioval p. učitel Fr. Petřík zřízení učebny informatiky. Za finanční pomoci závodu Keramika Horní Bříza v ní bylo instalováno 15 počítačů včetně na zakázku zhotovených pracovních stolů.

Školníkovi umožnil obecní úřad v budově školy vedle hlavního vchodu provozování školního bufetu, fotoateliéru a sběrny fotolabu. Soukromému podnikateli byly pronajaty nevyužité prostory přízemí stravovacího pavilonu A2 k zřízení prodejny masa a uzenin (1993).

Pro narůstající počet žáků, učitelů a tříd povolil Školský úřad Plzeň - sever k 1. 9. 1993 rozšíření počtu zástupců ředitelky školy z dosavadního jednoho na dva zástupce, a to samostatně pro 1. a 2. stupeň.

Na škole byla v témže roce zahájena ve dvou třídách tzv. rozšířená výuka: v 5. ročníku se zaměřením na hudební výchovu a hru na zobcové flétny, na 2. stupni třída s rozšířenou dotací vyučovacích hodin tělesné výchovy se zaměřením na volejbal. Získané volejbalové dovednosti zanedlouho žáci p. učitele Konstantina Wiesnera zúročili vítězstvím v republikové soutěži ve volejbalu (1995).

Pokračovala výuka plavání a na dopravním hřišti. Byly pořádány dva lyžařské kursy v Železné Rudě a desetidenní ozdravný pobyt 14 vycházejících žáků ve španělském přímořském středisku Benidorm.

Individuální přístup k žákům a práce s nadanými a talentovanými žáky přinesly své ovoce v soutěžích vyhlašovaných ministerstvem školství. Celkové úspěchy v Pythagoriádě, Archimediádě, v olympiádách českého jazyka, matematické a fyzikální, v konverzačních soutěžích anglického a německého jazyka, v soutěži Mladý historik a v 18 obsazovaných sportovních soutěžích řadily žáky každoročně na čelní místo mezi ostatními v okrese Plzeň-sever.

Žáci navštěvovali plzeňské Planetarium a Divadlo dětí Alfa i Pražskou letní scénu na Vyšehradě. Byla založena tradice pořádání školních akademií v klubu. Členové pěveckého kroužku vystupovali v Domově důchodců a na obnovené tradici „Rozsvícení vánočního stromu“ před radnicí, kde si spolu s dětmi obou místních mateřských škol a „Úsměváky“ zazpívali vánoční koledy.

Pod patronací Sboru pro občanské záležitosti se konalo na radnici předávání občanských průkazů a rozloučení s vycházejícími žáky.

Aktivní byly i obě místní dětské organizace jak Junák, tak Pionýr.

17_03

Činnost Junáka byla orientována na víkendové výlety, organizaci stálých a putovních táborů, na účast v Svojsíkově závodě. Zástupci střediska se zúčastňovali „Celostátních setkání roverů a rangers“, jedenkrát dokonce vyslali svého člena na evropské skautské „Jamboree“ v Holandsku. Při příležitosti 50. výročí založení Junáka skauti pátrali projektem „Odkrytí zavátých stop skautingu“ po činnosti svých hornobřízských předchůdců z let 1945 - 1948.

Po uvolnění kluboven na městském úřadě se scházeli v maringotce „Na Rypličce“ a pokračovali v započaté výstavbě klubovny. Ta byla doprovázena nedostatkem finančních prostředků na nákup stavebního materiálu, ale i neochotou k brigádnické výpomoci na stavbě ze strany skautů i jejich rodičů.

Pionýři soutěžili v „Pionýrské stezce“, v té se vedoucí oddílů po vítězství v západočeské oblasti probojovali do republikového finále a tam obsadili 2. místo. Skupina pořádala dva stálé a jeden putovní tábor. Do programu místního Dne dětí přispívala organizací „Cesty pohádkovým lesem“, dokázala zajistit i přistání vrtulníku spojené s jeho prohlídkou. Pokračovala v pořádání dalších ročníků turistického pochodu „Hornobřízský puchýř“.

Sportovní vyžití pro chlapce nabízely v TJ ZKZ oddíly kopané mladších a starších žáků (od roku 1991 na novém travnatém povrchu) a ledního hokeje.

S otevřením nového Zdravotního střediska Horní Bříza (1992) začali dětští pacienti využívat služeb dětského a zubního oddělení i lékárny.

Místní nakladatelství Granát p. Ing. Jaroslava Háka připravilo v roce 1993 k vydání učebnici němčiny pro školáky od 5 do 7 let „Hallo, Kinder“, kterou napsala p. Jiřina Háková s úvodní pohádkou spisovatele Františka Nepila a ilustracemi Adolfa Borna.

17_04

Počátkem 90. let zasáhly do vědomí žáků školy dvě tragické události:
V únoru 1993 objevil náhodně rekreační běžec v lese, v blízkosti silniční odbočky pod Krkavcem směrem na Ledce, ohořelé a zohavené dívčí tělo. Pátráním bylo zjištěno, že se jednalo o žákyni 7. třídy naší školy, kterou druh její matky chtěl přinutit k pohlavnímu styku. Donutil ji, aby se svlékla. Když mu pohrozila, že o tom poví matce, začal ji rdousit. Vyvlekl ji z auta a čtyřmi ranami kladivem do hlavy ji zavraždil, poté polil benzínem a zapálil. 

U manipulační rampy prodejny „Nord“ vběhla v prosinci 1994 devítiletá naše žačka do cesty couvajícímu dodávkovému autu tak nešťastně, že ji přejetím na místě usmrtilo.

17_05
Udělený městský znak a prapor

V druhé polovině září roku 1994 ožila Horní Bříza oslavami významné dějinné události.

29. června 1994 převzal v Praze starosta obce František Monhart od předsedy parlamentu ČR jmenování naší obce městem.

Po více než 800 letech trvání se z původně středověkých vesnic Březí a Čermné, posléze z novověkých vesnic Hořejšího Březí a Horní Břízy, stalo 1. července 1994 město.

Na programu slavnostních dnů, které vedení města připravilo o posledním zářijovém víkendu (od 23. do 25. září), se učitelé a žáci školy podíleli nebo je navštívili.

V pátek startovali hoši ze sportovní třídy na volejbalovém turnaji starších žáků, který proběhl na hřišti zdejšího středního odborného učiliště a večer se uskutečnilo v klubu slavnostní zasedání Městského zastupitelstva Horní Bříza s kulturním programem souboru Úsměv.

Sobota patřila před základní školou dopolednímu promenádnímu koncertu Posádkové hudby Karlovy Vary, odpolednímu vystoupení žáků mateřské, základní a lidové školy umění a folklórní skupině Libora Bárty. V průběhu dne proběhl návštěvní den Masarykovy školy, pro který učitelé připravili výstavku dětských prací a dobových fotografií.

Nedělního odpoledne si děti užívaly při dětských soutěžích a hrách na stadionu a mohly zhlédnout fotbalový turnaj „O pohár starosty města“.

Program oslav byl zakončen pořadem pro školní děti ve středu 28. září v sále klubu, v kterém vystupoval moderátor televizního pořadu Magion P. Jančařík se svými hosty.

 

Prameny:
Kronika obce Horní Bříza, 1990 - 1993
Kronika obce Horní Bříza, 1994 - 1995
Školní kronika, 3. kniha (1989 - současnost)

 

Ladislav Čása, kronikář města
březen 2021

Datum vložení: 21. 3. 2021 10:54
Datum poslední aktualizace: 28. 3. 2021 11:24
Autor: Ladislav Čása