90 let budovy hornobřízské Masarykovy školy; Život a dílo jejího architekta Hanuše Zápala II.

Část druhá
Život a dílo architekta Hanuše Zápala

Hanuš Zápal

7. února 1885 se podučiteli obecné školy v Krašovicích Antonínu Zápalovi a jeho ženě Barboře (rozené Königové) narodil syn Jan.

V jeho deseti letech se rodina Zápalova stěhuje do Kralovic.

Ve čtrnácti letech Jan nastupuje na reálku v Rakovníku, kde bydlí u svého dědy v domku poblíž školy. Nepatří mezi dobré studenty, výborný je jen v kreslení.

V roce 1904 je zapsán jako student architektury na C.k. České vysoké učení technické v Praze a mění křestní jméno Jan na Hanuš.

Z prospěchu na vysoké škole je zřejmé, že měl v oblibě architektonické navrhování, dějiny umění a architektury, kreslení a modelování. V době studií projevuje zájem o památkovou péči a podniká kroky k zastavení zkázy barokního poutního místa v Mariánské Týnici. První jeho významnou prací byl ještě před dokončením studií spolupodíl na projektu rekonstrukce renesanční radnice v Plzni.

Po dokončení studií pracoval pro vyhlášené architekty A. Belšánka a B. Bendelmayera v Praze.

V roce 1910 získává místo městského architekta v Plzni. Nové bydliště nachází v romantické, ale chátrající plzeňské čtvrti Na Rychtářce. V plzeňském městském stavebním úřadu působil Hanuš Zápal více než dvě desetiletí. Jeho pozice na úřadě nebyla jednoduchá, ale umožňovala realizovat nezvyklé množství návrhů širokého rozsahu určení. Nechává se inspirovat tvorbou J. Kotěry, ale i v zahraničí.

Za 1. světové války se věnuje opravám a úpravám četných památek (Císařský dům a kostel sv. Bartoloměje v Plzni, Mariánská Týnice).

V meziválečném období se podílí na úspěšné modernizaci Plzně díky četným velkým investicím, uskutečňuje i několik projektů v jiných krajích. Z jeho ateliéru vzešly např. reprezentační budova Měšťanského pivovaru, soubor školních budov na Masarykově náměstí, budova gymnázia v Opavské ulici, Pavlovův ústav na Karlovarské třídě - původně Vyšší hospodářská škola, jedna z nejkrásnějších staveb, které architekt realizoval (dnes nabízena Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy k prodeji), plzeňský „Mrakodrap“, plzeňské krematorium, Českobratrský kostel v Kralovicích, školy v Plasích, Kaznějově, v Bolevci a na Jiráskově náměstí, atd.). V jeho tvorbě nacházíme prvky geometrické moderny, kubismu a rondokubismu. Jeho stavby jsou charakteristické promyšleným hmotovým a dispozičním řešením a velkým smyslem pro detail.

Na sklonku své tvorby inklinuje k purismu a funkcionalismu. V tomto slohu vyprojektoval i naši školu včetně dominantního začlenění novostavby do okolního prostoru s parkovou úpravou.

Pavlovův ústav na Lochotíně

V polovině dvacátých let se již architekt necítil zdravotně dobře, proto požádal o převedení do výslužby. Nebylo mu však vyhověno, a tak se znovu ponořil do práce.

Po dozorování výstavby svého nejprogresivnějšího díla - dnešního Gymnázia L. Pika v Plzni Doubravce, odchází v červenci 1931 do penze a dále soukromě projektuje. Zaměřuje se na školní budovy v menších obcích Plzeňska a zahajuje komplexní záchranu Mariánské Týnice, o níž snil už od mládí. Ta vrcholí na počátku 2. světové války. Po jejím skončení se věnuje již výhradně památkám.

Padesátá léta s nástupem totality jsou pro H. Zápala nejhorší období života. Je prakticky odstraněn z veřejného života i ze záchranných prací v Mariánské Týnici.

Spolky, v kterých působil, zanikly. Přichází o byt ve vlastním domě v Křižíkově ulici v Plzni a odchází do Prahy.

Pro manželství se rozhoduje až ve věku kolem sedmdesáti let po úmrtí své dlouholeté partnerky Ludmily Pokorné. Žení se s Bohumilou Bouzkovou, se kterou se poprvé seznámil už na počátku 30. let. Vztahům v příbuzenstvu to však ale neprospělo. Po svatbě se manželé stěhují z Prahy do Lednice u Kralovic do chalupy, které se říkalo „Truhlářka“.

Podzim života dožil architekt H. Zápal v Lednici v dosti zuboženém sociálním a zdravotním stavu. Po pilné a záslužné celoživotní práci se dočkal smutného a trpkého stáří.

28. listopadu 1964 umírá a je pochován v Rakovníku v hrobce svých prarodičů a rodičů.

Na úmrtním oznámení bez jména manželky, ale s fotografií Mariánské Týnice stojí:
„Jen bohaté životní dílo zůstává, aby hovořilo o zesnulém do daleké budoucnosti.“

Ladislav Čása, kronikář města
prosinec 2021

Prameny:
cs.wikipedia.org.
Hanuš Zápal - 1885 - 1964 Architekt Plzeňska, Petr Domanický
Plzeňský architektonický manuál - pam.plzne.cz