Menu
město Horní Bříza
Horní Bříza

Historie hornobřízského základního školství - 8. část

cast8_3

.

První školní léta po válce aneb proměny školy do roku 1953

V roce 1945 začala nová etapa rozvoje československého školství. Snahou tehdejších politiků bylo pokračovat v duchu předválečného demokratického období. Po katastrofální situaci, způsobené nacistickou okupací, se nejúčinnější cestou pomoci našemu školství jevila jeho reforma.

V říjnu 1945 byl Dekretem prezidenta republiky poprvé v dějinách českého školství vznesen požadavek na vysokoškolské vzdělání učitelů. Byly zřizovány pedagogické fakulty mimo sídla univerzit. V listopadu 1946 byla otevřena také PF v Plzni.

Funkci ministra školství krátce zastával Zdeněk Nejedlý (od května 1945 do roku 1946), hlavní představitel reformních snah o jednotné škole, které trvaly až do roku 1948.

Představa o jednotné škole se objevila již před první světovou válkou a v letech předmnichovské republiky. Jejím propagátorem byl také profesor Václav Příhoda, který byl v počátečním poválečném období ministrovým poradcem a na tvorbě nové školské koncepce se výrazně podílel. Mezi zastánci jednotné školy probíhala diskuse o míře vnitřní diferenciace školských kolektivů, kterou považoval za podstatnou především Václav Příhoda, prosazující individuální práci s každým žákem, jež by vycházela vstříc jeho nadání a schopnostem.

Připomeňme si, že tento reformátor v 30. letech úzce spolupracoval s pedagogickým sborem naší školy, která již tehdy jím navrhované změny pokusně ověřovala.

cast8_1
Prof. V. Příhoda spolupracující na reformách s naší školou v 30. letech

Vývoj základního školství po druhé světové válce určovaly dvě vývojové tendence: prosazení koncepce tzv. jednotného školství a druhá s ideologickým tlakem na obsahovou proměnu vzdělávání, s několikerými úpravami učebních osnov a měnícími se požadavky na pedagogy.

Před rokem 1948 se na podobě vzdělávání odrážela politická dohoda stran Národní fronty, od února 1948 pak hlavní směr určovaly představy a potřeby komunistického režimu s prosovětskou orientací školství.

Bezprostředně po válce se život hornobřízské školy postupně vracel do podoby let před válkou. První poválečný rok byl zahájen 1. září 1945 rozpojením školy obecné od měšťanské. Přinesl zrušení výuky němčiny a návrat osnov ze školního roku 1932/33 do doby, než byly vydány osnovy nové. Byly likvidovány německé knihy a vracely se knihy zakázané. Při klasifikaci žáků byly brány ohledy na uplynulou válečnou dobu a prospěch byl mírně posuzován. Vánoční prázdniny trvaly pro nedostatek uhlí od 15. prosince do 15. února. O letních prázdninách byla školní budova opět opravena a byl zrestaurován majetek poškozený okupanty. Učitelé se o prázdninách zúčastnili kurzů ruského jazyka a vypomáhali při žních.

Do výchovných událostí školního roku se znovu vrátily narozeniny T. G. Masaryka a Den oslav prezidenta republiky E. Beneše. Nově začaly být slaveny: Den Rudé armády, její vítězství v bitvě u Stalingradu, Den vítězství 9. května.

Žáci a učitelé se zapojili do akce „Pomáhejme Slovensku“, v které byl organizován sběr šatstva, prádla, obuvi a hraček pro slovenské děti. Děti dostávaly zdarma bonbony obohacené vitaminem C a šípkovou marmeládu.

Na škole proběhly oslavy 15 let trvání nové školy, na kterých promluvil poslanec Národního shromáždění p. vládní rada Vojta Beneš, bratr prezidenta republiky.

Další poválečná léta byla ve znamení dvouletého budovatelského plánu.

Od ledna 1947 do dubna 1947 bylo organizováno stravování dětí z darů amerického a kanadského Červeného kříže, tzv. kakaová akce. Děti dostávaly hrnek kakaa a rohlík, podvyživené děti také míchaná vejce a tablety s vitamíny. Majetnější žáci přispívali částkou 2,50 Kčs denně, ostatní měli stravování zdarma.

35 vybraným sociálně slabým přespolním žákům byly zdarma podávány obědy. 

Výuka v poválečných letech byla organizována dopoledne i odpoledne, sobota zůstávala volným dnem. Žáci byli pojištěni úrazům a krádežím.

cast8_2
Učitelský sbor obecné školy 1947/48: J. Rajšl, V. Karták, B. Šleisová, E.Žaloudková,
J. Porod (okr.šk. inspektor), V. Krofta, A. Urbánková

Od 1. září 1947 se mění školní obvod pro žáky z Hromnice, Žichlic a Chotiné. Namísto třemošenské školy navštěvují naši školu.

Začínají se zařazovat oslavy Velké říjnové socialistické revoluce, oslavy osvobození a učitelé se zúčastňují oslav 1. máje ve Třemošné.

Politické změny po Únoru 1948 se ve škole projevily velmi výrazně. V dubnu 1948 byl vydán zákon O základní úpravě jednotného školství. Orientací nové školské politiky se stal marxismus – leninismus.

Byla vyhlášena jednotná, státní všeobecná vzdělávací devítiletá škola, která byla povinná a bezplatná pro všechny děti od 6 do 15 let. Systém školství byl třístupňový: národní škola (1. – 5. ročník), střední škola (6. - 9. ročník) a vyšší výběrové školy. Součástí školského systému se staly mateřské školy a školy pro mládež vyžadující zvláštní péči, zřízeny byly domovy mládeže a družiny.

Byly vypracovány nové učební plány, osnovy a učebnice. Nový učební plán spolu s osnovami zdůrazňoval političnost školy, její těsné spojení se životem a také její lidově demokratický charakter. U učitelů byl upřednostňován politický růst a sounáležitost s režimem před odbornými znalostmi a odborným růstem.

Nový školský zákon o tzv. Jednotné škole změnil i název školy - Obecná škola se mění na školu Národní a Měšťanská na školu Střední. K dané skutečnosti proběhla na škole Oslava vyhlášení Nového školského zákona.

Akčními výbory Národní fronty, které převzaly rozhodující moc v obcích po celé republice, došlo k prověřování některých vybraných osob žijících v obci. Ty, které byly uznány za „nevyhovující“ čekala výslužba, přeložení nebo propuštění, anebo byly dány k dispozici úřadu práce, aby je podle svého rozhodnutí zařadil.

Mezi postiženými byli i tři učitelé pedagogického sboru školy: 1. září 1948 byl zbaven funkce ředitele měšťanské školy Fr. Zuska a přeložen jako řadový učitel do Třemošné. Jeho zastupováním byl krátce pověřen pan učitel Rudolf Zelenka, nicméně i on byl k 1. prosinci toho roku přeložen rovněž do Třemošné. Třetím přeloženým byl p. učitel Jan Rajšl, a sice do Žichlic.

Novým ředitelem školy se stal k 1. prosinci 1948 František Vlasák z Litic.

Pedagogický sbor při Masarykově střední škole byl složen z deseti vyučujících. Do školního obvodu přibyla obec Tatiná.

V roce 1949 byly předány dětem do užívání „sprchové lázně“ zřízené z iniciativy aktivního Rodičovského sdružení při škole. Finance byly získány z výtěžku pořádaného Rodičovského plesu v sokolovně (15.000 Kčs). Práce prováděli rodiče, učitelé a žáci svépomocí, odborné práce odvedla bezúplatně místní instalatérská firma p. Fr. Karlovce.

Tohoto školního roku se žáci školy zúčastnili Manifestace za světový mír, která byla ve večerních hodinách pořádána nově ustavenou Závodní sokolskou jednotou v sále sokolovny (12. dubna), byl pořádán tzv. Týden dětské radosti, jehož součástí byly také školní výlety za poznáním naší vlasti a o prázdninách v srpnu se školní děti pod dozorem učitelů podílely na sběru mandelinky bramborové.

cast8_3
výuka v odborné pracovně fyziky – dobový snímek

Rychlý rozvoj školství, přibývání nových škol, nástup silných populačních ročníků do škol mateřských a národních způsobil ve školním roce 1950/1951 úpravu vzdělávání učitelek mateřských škol a učitelů národních škol. Jejich vzdělávání bylo opět vráceno z vysokoškolského na středoškolskou úroveň. Na vysokých školách se vzdělávali pouze učitelé druhého stupně základní školy.

V 50. letech se ve škole projevila zvýšená poválečná natalita, nicméně počet dětí v rodině se na úroveň první republiky nevrátil a ustálil se na 2-4 sourozencích. Vedle bydlení ve vlastních rodinných domech v Horní Bříze narůstá počet rodin zajímajících se o moderní bydlení v nájemních bytech, a tak bytové komisi národního výboru vznikají problémy, aby danému zájmu vyhověla.

V roce 1951 byla zahájena v Horní Bříze stavba dřevodomků („finských domků“) čp. 303 – 315 Na továrně a Na kaolince, výstavba rodinných domů probíhala v tzv. Kolonii. (V roce 1957 už sice stálo na území obce 335 domů, ale počet obyvatel se z „válečných“ 2.200 snížil na 2.035, tedy téměř o dvě stovky.)

Změna způsobu bydlení byla doprovázena změnou domácích povinností dětí a vznikajícími rozdíly mezi povinnostmi hornobřízských dětí v nájemním bydlení (v té době ještě v menšině) oproti místním dětem v rodinných domcích a přespolním žákům.

Dětem bydlícím v „bytovkách“ se domácí povinnosti povětšinou zúžily na výpomoc při nákupech, mytí a utírání nádobí, při úklidu domácnosti… Většina dětí ale nadále pokračovala ve výpomoci rodičům s prací na poli, na zahradě, v lese, s přípravou otopu (sekání dříví, příprava „otýpek“), s chovem domácího dobytka (koz, čuníka, hus, králíků, slepic), a o prázdninách byly děti nuceny přivydělávat si „na jahodách“. Za obdržené peníze rodiče dětem povětšinou pořizovali ošacení a vybavení na sport.

Oděvy byly, stejně jako potraviny a další zboží, stále na příděl a základní věci často nebyly k mání. K lepšímu se situace změnila až po měnové reformě 1.6. 1953 a zrušení lístkového systému.

V oblečení chlapců převládaly nadále tvídové kalhoty pumky, doma nebo z konfekce „U Škantů“ pletené svetry, čepice „rádiovky“, v zimě hubertus a po celý rok jedny „univerzální“ kožené boty.

Dívky chodily do školy v sukních, v šatech (většinou přešívaných doma nebo u švadleny), pletených svetřících a s čepicí s bambulí.

Oblečením na doma byly tepláky.

Praktickým spodním oblečení mladších dětí byly pletené punčocháče.

V tašce na záda si děti nosily školní potřeby a svačiny z domova. K výbavě patřil koženkový penál na zip a plnicí pero. V prvních ročnících školy se ale ještě psalo násadkovým perem, součástí školní lavice byl kalamář s inkoustem. Školní potřeby bylo možné nakupovat v prodejně ZEKO naproti škole přes ulici (č.p. 175).

Nejčastějším vánočním dárkem bylo oblečení, sportovní výbava: brusle „šlajfky“, hokejka, lyže , saně a knihy. Vyhledávanou četbou byla kniha J. Foglara „Hoši od Bobří řeky“, časopisy „Junák“ a „Vpřed“.

Ve volném čase děti chodily do sokolovny cvičit nebo na biograf, pro zájemce o kopanou se rozběhla činnost žákovského oddílu kopané, ve „staré“ škole byla v provozu knihovna.

 

Prameny:
Školní kronika Masarykovy měšťanské školy smíšené v Horní Bříze
Pamětní kniha Horní Břízy 1938 – 1950
Kronika obce Horní Bříza, díl IV.
upravené vzpomínky pamětníků

 

Ladislav Čása, kronikář města
leden 2021

Datum vložení: 16. 1. 2021 14:27
Datum poslední aktualizace: 23. 1. 2021 20:17
Autor: Ladislav Čása