Menu
město Horní Bříza
Horní Bříza

Historie hornobřízského základního školství - 4. část

zapal

.

Toužíme mít moderní měšťanku aneb problémy s výběrem projektu i zhotovitele díla

Podaná žádost hornobřízské místní školní rady v roce 1927 o zřízení měšťanské školy byla nejprve zemskou školní radou pro neutěšený stav zemských financí zamítnuta.

19. března 1928 se místní školní rada usnáší pro stavbu nové školy na školní zahradě, (na pozemku dnes zastavěném č.p. 383, 260, 241, 243 a 239 v ulici Za Starou školou), a pro okamžité vypsání veřejné soutěže na „ideové návrhy budovy pro školu obecnou a měšťanskou.“ Ta byla zveřejněna inzercí v Českém deníku, Českém slově a v Nové době po dobu dvou měsíců (od 25. 3. do 25. 5. 1928).

Na výzvu došlo místní školní radě 10 návrhů. Po otevření obálek byl za „vítězný“ označen návrh architekta V. Baxy z Plzně Doubravky.

Po opakované žádosti v prosinci 1928 okresní školní výbor v zásadě povoluje zřízení měšťanské školy smíšené v Horní Bříze s podmínkou, „že do ní budou přijímány i dítky z okolních obcí“.

Místo ke stavbě nové školní budovy pro školu obecnou i měšťanskou bylo přehodnoceno. Byla vybrána nová lokalita, a to na pozemcích p. č. 257 a p. č. 252, dohromady o výměře 2.195 čtverečních sáhů (tj. celkem cca 7.900 m2) proti sokolovně, které byly odkoupeny od rolníků Ladislava Prusíka č. 26 a Jakuba Beránka č. 7 po 25 Kčs za 1 čtvereční sáh, celkem za 54.875 Kčs.

pohled na rozestavěnou školu z jihu
pohled na rozestavěnou školu z jihu

Nepředpokládalo se ale, že kolem zpracování a odsouhlasení projektu včetně určení zhotovitele díla nastanou neplánované tahanice.

Po schválení nového místa totiž předložil obci bez vyzvání místní stavební podnikatel Václav Pauer návrh na podobu budovy, který obecní zastupitelstvo s výhradami a po některých úpravách odsouhlasilo a okresní školní výbor vydal povolení ke stavbě podle plánů V. Pauera. Ke stavbě podle tohoto projektu však nakonec nedošlo!...

Místní školní radě se Pauerův projekt ani přidělení realizace stavby nezamlouvalo a začala jednat.

Nejprve se řešila změna přidělení stavby. Školní rada se rozhodla vyzvat několik plzeňských firem k podání konkurenčních nabídek na zhotovení díla. Došly čtyři konkurenční nabídky.

Obecní zastupitelstvo na doporučení místní školní rady své rozhodnutí přehodnotilo. Namísto stavební firmy
V. Pauera zadala v květnu 1929 nově stavbu školy jedné z nich, a sice firmě „Společnost stavitelů Mandaus, Doubek, Pechman a spol. v Plzni“ za cenu díla 1,608.829 Kč.

Proti tomuto změněnému rozhodnutí se V. Pauer odvolal k okresnímu stavebnímu úřadu. Odvolání dopadlo v jeho neprospěch. Úřad již dříve vydané stavební povolení V. Pauerovi totiž zrušil s odůvodněním, že došlo k procesnímu pochybení, protože projekt spadal k posouzení místní školní radě nikoli obecnímu zastupitelstvu.

Po tomto rozhodnutí přišla na řadu změna projektu. Místní školní rada dala Pauerův projekt posoudit v té době již renomovanému architektovi, specialistovi na stavbu školních budov, Ing. Hanuši Zápalovi, rodákovi z nedalekých Krašovic.

Ten Pauerův projekt „uznal za zastaralý a nehospodárný,“ a sám se uvolil vypracovat zdarma nové „náčrty“ se slovy: „že teprve definitivní zpracované plány by považoval k úhradě.“

zapal

architekt Hanuš Zápal

Okresnímu stavebnímu úřadu teď obec předložila vybraný Zápalův návrh. Úřad ale po jeho shlédnutí stále trval na realizaci dle původního projektu V. Pauera. Své stanovisko úřad změnil teprve až po osobním jednání s Ing. Zápalem. Architekt byl následně vyzván k vypracování podrobných plánů a rozpočtu stavby. 

Projekt v moderním pojetí tzv. funkcionalismu byl nakonec v únoru 1930 schválen k realizaci a bylo vypsáno také nové „ofertní“ řízení k zadání stavby školy.

Z osmi stavebních firem dne 1. dubna 1930 zadala místní školní rada stavební práce firmě „Ing. V. Nekvasil, stavitel v Praze – Karlíně“ za nabídkovou cenu 1.611.000 Kčs a zhotovení ústředního topení firmě J. K. Rudolf za 180.223 Kčs. 

Peripetie kolem projektu a dodavatele díla skončily…

7. dubna 1930 byla stavba zahájena.

rozestavěná škola ze severu

rozestavěná škola ze severu (v pozadí budova sokolovny)

Stavba školy provedená za rok a čtyři měsíce si, bohužel, vyžádala i lidskou oběť.

„17. června 1930 spadly zedníkovi z kolečka na II. patře lešení 3 cihly a sletěly na zem ke karbu (hasnice) na míchání malty tak nešťastně, že jedna z nich udeřila zde skloněného pracujícího dělníka do zadní části hlavy a prorazila mu lebeční kost. Úderem omráčený dělník padl obličejem do vápna a nárazem na karb si přivodil ještě vnitřní zranění.“

Po ošetření místním lékařem byl dvaapadesátiletý Jan Neškoda z Příšova hospitalizován v plzeňské nemocnici, kde přesně měsíc nato těmto zraněním podlehl.

V době výstavby školy měla Horní Bříza už 1 617 obyvatel a 206 domů. Za deset let od roku 1921 zde přibylo 400 obyvatel a počet domů se zdvojnásobil. Výstavba se rozrostla podél Třemošenské ulice a na třídě 1. máje od křižovatky s ulicí Na Strži směrem k továrně.

Na slavnostní schůzí obecního zastupitelstva a místní školní rady konané dne 7. března 1930 na počest 80. narozenin prezidenta republiky T. G. Masaryka bylo usneseno odeslat žádost Kanceláři prezidenta republiky, aby se nová škola jmenovala po prezidentu republiky.

Kancelář v září 1930 oznámila, „že prezident republiky svolil, aby nová školní budova pro školu obecnou a měšťanskou nesla název Masarykova škola.“

Celkové náklady zhotoveného díla se vyšplhaly na 2.367.000 Kčs a překročily původně plánovaného 1.996.000 Kč. Na stavbu si obec vypůjčila 1.000.000 Kč u místní pobočky Kampeličky se splátkou na 40 let a 5-8 % umořováním. Uvedený obecní dluh se pak v době hospodářské krize stal závažným dlouhodobým problémem obecního hospodaření.

Nicméně v neděli 30. srpna 1931 zažila Horní Bříza jeden z nevýznamnějších dnů své historie: Slavnostní otevření Masarykovy školy.

snímek ze slavnostního otevření
snímek ze slavnostního otevření 30. srpna 1931

 Samotný akt otevření školy popisuje kronikář takto:

„Provedením slavnosti otevření nové školy 30. srpna 1931 bylo pověřeno zvláštní komité.

Na seřadišti shromáždily se dítky, obecní zastupitelstvo s místní školní radou, korporace a občanstvo. Při průvodu obcí se se starou školou rozloučil řídící učitel František Valeš.

Slavnost otevření nové školy byla zahájena sborem místního pěveckého sdružení. Slavnostním řečníkem byl
Dr. R. Šimek, zemský školní inspektor, projevy učinili také zástupci úřadů a různých korporací. Ze slavnosti byly odeslány pozdravné telegramy panu prezidentu T.G. Masarykovi a ministru školství a osvěty. Obecná škola byla předána řídícímu učiteli Valešovi předsedou místní školní rady p. Juliem Fenclem a měšťanská zatímnímu řediteli Stanislavu Bulantovi. Po oficiální slavnosti ukončené státními hymnami byla škola otevřena a hosté i občanstvo procházeli budovou a se zájmem sledovali její vzorné zařízení.“

interier
ilustrativní foto interiéru třídy

Při zahájení výuky byla ale vybavenost tříd provizorní. První zásilka lavic přišla až 18. listopadu od firmy „Bratři Rubešové Litol-Lysá nad Labem“.

Brzy však škola disponovala na tehdejší dobu nejmodernějším zázemím pro výuku. Jednalo se o vzorové posluchárny a kabinety fyziky a chemie se zatemněním, přírodopisu s mechanickou botanickou a akvarijní policí, vybavenou školní dílnu, kreslírnu, tělocvičnu, cvičnou kuchyni, sprchy, ve třídách byly instalovány reproduktory školního rozhlasu, na střeše anténa pro příjem rozhlasu. Její vybavení bylo podpořeno dotací 10.000 Kč od Ministerstva školství a národní osvěty.

Opuštěný manipulační prostor staveniště v bezprostředním sousedství školy byl upraven na hřiště a školní zahradu za pozoruhodného přispění žactva, které si nářadí donášelo z domova.

4. prosince bylo hřiště osázeno břízkami.

„Každý žák měl zasaditi na paměť jednu břízku… Sadbě předcházela slavnost ve školní tělocvičně s programem obstaraným učitelským sborem a žactvem. Byla to jedna z nejintimnějších a pro všechny nezapomenutelných událostí.“

 

Prameny:
Pamětní kniha obce Horní Bříza od r. 1923
Školní kronika Masarykovy měšťanské školy smíšené v Horní Bříze
Pamětní kniha Obecné školy Horní Bříza

 

Ladislav Čása, kronikář města
prosinec 2020

Datum vložení: 12. 12. 2020 21:59
Datum poslední aktualizace: 20. 12. 2020 13:09
Autor: Ladislav Čása

Mobilní aplikace

mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu. Využívejte naši mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie