Historie hornobřízského základního školství - 2. část

Máme svoji školu aneb finta na pochozí komisi

V 1. polovině 19. století se Horní Bříza, vlastně Hořejší Březí, jak se tehdy jmenovala, stává obcí se samostatnou správou (1848). Nadále však zůstává nevýznamnou čistě zemědělskou obcí o 30 staveních s pouhými 260 obyvateli, vždyť sousední Ledce byly v té době dvakrát větší. Navíc v neděli 21. května 1865 o poledni lehla polovina obce, a to dřívější Březí, popelem.

Těžba uhlí Na Čábalkách, provoz vitriolových hutí Na Horách, zprovoznění železniční trati (21. 1. 1873), ale zejména zahájení těžby, plavení kaolinu a výroby keramického zboží J. Fitzem v 80. letech tohoto století, přivodily zde u nás i v okolních obcích nárůst obyvatel a samozřejmě i dětí. V roce 1890 zde žilo už 450 obyvatel v 55 domech, z nichž 22 bylo označeno jako selské živnosti.

dobová katastrální mapa Hořejšího Březí

Bylo obvyklé, že zdejší domácnosti byly vícegenerační a rozšířené. Kromě bližších i vzdálenějších příbuzných (např. prarodičů nebo neprovdaných tet) se v řemeslnických rodinách běžně pohybovali učni a tovaryši. Na statku do domácnosti patřili tradičně i čeledíni a děvečky

Členové domácnosti žili často na malém prostoru bez nároku na větší soukromí. Děti nejčastěji spávaly s rodiči v jedné místnosti nebo odděleně v kuchyni (leckdy na jediné posteli), kde bylo také vyhrazeno místo pro dětské hry a učení.

V 19. století se zde v běžné rodině narodilo šest i více dětí. Jen málo z nich se ale dožilo dospělosti. Minimálně jedna čtvrtina živě narozených dětí umírala před dosažením jednoho roku. Na vině byly špatné hygienické poměry, neodborné vedení porodu a špatná poporodní péče a ošetřování novorozeňat. Většina dětí začala brzy pracovat.

Už tří nebo čtyřleté děti chodily s těmi staršími na pastvu a sedmileté děti běžně pomáhaly svým rodičům v hospodářství.

Na oděvu dětí se šetřilo. Přesto se rodiče snažili, aby děti chodily upravené. Nový oděv se pořizoval pouze u příležitosti významných svátků či při slavnostních příležitostech a samozřejmostí bylo, že přecházel na mladší sourozence. Obvyklé bylo přešívání obnošených obleků po starších sourozencích nebo po rodičích. Nový oděv se navíc nechával šít větší, aby dětem déle vydržel a brzy z něj neodrostly. Nové šaty byly velkou vzácností a nosily se pouze ve významných dnech, o svátcích, později o nedělích. Chlapci nosili klobouk nebo čepici, dívky šátek pevně vázaný na babku pod bradou, v pozdějším věku na zátylku. Délka dívčích sukní se léty měnila. Dvanáctiletá děvčata se styděla za krátké, po šestnácti letech obyčejně toužila po kratších.

Bývalo zde zvykem, že matky ze svých příjmů, které získávaly z prodeje másla, vajíček, drůbeže a dobytka, šatily sebe a děvčata. Otcové oblékali hochy a ze svého navíc platili pro celou rodinu ševce. Školáci chodili v létě bosi, v zimě v dřevácích a punčochách, podšitých na chodidle plátnem, aby se brzy nerozedřely, při slavnostních příležitostech si obouvali kožené botičky. Často děti dědily obutí po starších sourozencích nebo po rodičích, které jim bylo samozřejmě velké.

Pro většinu dětí končilo dětství ve dvanácti letech, kdy také končila povinná školní docházka. Dvanáctiletá děvčata často odcházela do služby. Dospělosti po právní stránce se přitom mladí lidé dočkali až ve čtyřiadvaceti, později v jednadvaceti letech.

K podstatným změnám v českém školství došlo s politickými změnami v monarchii v 2. polovině 19. století. Říšský zákon z roku 1868 omezil vliv církve na školy. Nejvyšší dohled nad veškerým vyučováním včetně výuky náboženství získal stát. Bylo stanoveno, že veřejné školy mohou navštěvovat všichni občané bez ohledu na náboženské vyznání, státu mimo jiné připadlo i schvalování učebnic.

Rok nato (1869) byl vydán Zákon o pravidlech vyučování na školách obecných. Ten našim předkům rozšířil povinnou školní docházku na osm let (od 6 do 14 let). Ve výuce byla zrovnoprávněna čeština a němčina.

Ledecká škola se tak spolu s ostatními stala státní osmitřídní obecnou školou. Osnovy a učebnice začalo určovat centrálně ministerstvo. Školákům k dřívějším předmětům přibyly přírodopis, dějepis, nauka o tvarech měřičských, kreslení, tělocvik a zpěv. Rok poté byl vydán Školní a vyučovací řád, který platil až do roku 1905. Zahrnoval předpisy o návštěvě škol, o povinnostech učitele. Obsahoval předpisy o návštěvě škol, o povinnostech učitele, o pomůckách učitelů a žáků, o školní kázni, zakázal užívání tělesných trestů.

Bezprostředně po přijetí zákona z roku 1869 byla přenesena povinnost o zřizování a vydržování škol na obce.

Povinně zřízené místní školní rady měly povinnost zřizovat a provozovat školu, pokud bylo v obci v pětiletém průměru více než 40 dětí, které by jinak musely docházet do školy vzdálené více než 4 km (případně by škola byla vzdálena více než 1 hodinu chůze). Tohoto ustanovení brzy využil náš obecní výbor.

Farní trojtřídní škola v Ledcích, kam naše děti docházely, totiž přestala postačovat. Ve školním roce 1882/1883 měla zapsáno 397 školních dítek. (Podle tehdy platného zákona neměla mít jedna třída více než 80 žáků.) Byl tedy přijat záměr o jejím rozšíření na školu pětitřídní. O náklady na přístavbu se měly podělit přiškolené obce.

Hornobřízský obecní výbor 27. dubna 1886 rozhodl podat žádost o vyškolení z Ledec a zřízení vlastní samostatné školy. Rozhodnutí sledovalo využití věnovaných peněz na přístavbu v Ledcích pro vlastní školu i odstranění nepohodlné docházky dětí.

Pěší chůze do ledecké farní školy trvala dětem za pěkného počasí skoro hodinu a v zimě se mohla protáhnout na dvojnásobek.

Do Horní Břízy byla přizvána tzv. „pochozí komise“ Okresní školní rady v Plzni. Ta měla zjistit, zda vzdálenost dvojím směrem mezi oběma obcemi je delší než 4 kilometry. Cesta přes Doliště však byla kratší. Občané však komisi vysvětili, že tato cesta bývá často za špatného počasí neschůdná. Vedli proto komisi do Ledec od hornobřízské cihelny cestou „Po dražkách“ k Dubí kolem Špitálu. Naměřeno bylo 6580 metrů a předepsaná vzdálenost tak byla dodržena. (Zpevněné silnice paprskovitě vedoucí z Horní Břízy do sousedních obcí byly budovány postupně. První v roce 1892 do Třemošné, zmíněná do Ledec byla zbudována až jako poslední, a to v roce 1925).

Zemská školní rada 6. února 1888 povolila odškolení a zřízení samostatné jednotřídky v Horní Bříze. Následně byla ustavena místní školní rada. Předsedou se stal starosta obce Vojtěch Kryč.

Rada dostala za úkol vyhledat pro školu vhodné prostory. Bylo usneseno najmout jednu místnost pro třídu a dvě místnosti pro byt učitele v hostinci „U Zahradků“, č.p. 47. Roční nájem byl stanoven na 100 zlatých. Uvažovalo se celou budovu později pro školu zakoupit.

Školní vyučování začalo v Horní Bříze pro 56 žáků slavnostně 8. ledna 1889. Učitelem a správcem školy byl jmenován František Kupš, bývalý podučitel z Ledec, který se s rodinou do pronajatého stavení nastěhoval.

Provoz hostince se přestěhoval přes úzký dvorek do vedlejšího stavení č.p. 90. Sousedství to však bylo velmi nevhodné. V době Masopustu a o pouti musela škola třídu uvolnit na pořádání tanečních zábav. Po těchto akcích bývaly i problémy s úklidem, žáci měli volno a zůstávali doma.

Konkrétní popis třídy nemáme. Nicméně lze usoudit, že její interiér mohl vypadat následovně.

ilustrativní obrázek interiéru třídy

Nevysoká místnost s černými násypnými kamny, jedna nevelká tabule na podstavci a druhá „s předpisem“ visící na hácích na zdi. Dlouhé, úzké, staré lavice vyplňující třídu tak, že po stranách zbývaly jen úzké uličky. Na stěnách visely: v čele kříž a podobizna panovníka, dále školní obrazy znázorňující písmena abecedy, jednoduché počty a geometrii, zeměpisné mapy (především Rakouska-Uherska, Evropy), výrobní postupy a také veliké nezarámované obrazy zvířat a rostlin.

Dřevěné záchody stály venku na dvoře.

Mezi školní pomůcky každého prvňáčka kromě aktovky a slabikáře patřila břidlicová tabulka s houbičkou, pisátko („kamínek“) a jiné psací potřeby. Břidlicové tabulky byly postupně nahrazovány papírovými sešity až po 1. světové válce.

školní břidlicová tabulka

Vyučovalo se psaní, čtení, náboženství, počítání se základy geometrie, čeština, přírodopis, zeměpis, dějepis, kreslení, zpěv, ruční práce a tělocvik (povinný pro chlapce a nepovinný pro dívky).

Samotná místnost byla jako třída pro tak velký počet dětí prostorově nevyhovující, vždyť se v ní tísnilo přes padesát žáků. Také byt učitele byl malý a vlhký.

Místní školní rada se proto 28. března 1889 usnáší postavit v „Čermným“ novou školu.

Prameny:
Pamětní kniha obce Horní Bříza od r. 1923
Pamětní kniha Obecné školy Horní Bříza
Novinky.cz - Povinná školní docházka slaví 150 let, 14. 5. 2019
Muzeum 3000 - Zpravodajský portál Národního muzea

Ladislav Čása, kronikář města
listopad 2020