Historie hornobřízského základního školství - 18. část

Druhá polovina 90. let
Generace dnešních třicátníků byla v 90. letech dětmi, které dorůstaly a chodily do školy. Z dějinného vývoje hornobřízského školství to byli školáci, kteří začali psát druhou stovku trvání hornobřízské školy.

Nabízí se drobné časové pozastavení s ohlédnutím, zamyšlením a srovnáním, jak vypadal a čím byl naplněn život hornobřízských dětí na přelomu 19. a 20. století a těch, které teď vstupovaly do nového tisíciletí. Popisu dětství před sto lety byly věnovány úvodní kapitoly seriálu. Podívejme se tedy a zavzpomínejme, jaké politické, hospodářské, místní i rodinné události provázely dětství hornobřízského školáka v uplynulých devadesátkách.

Rozpadl se východní blok i Sovětský svaz, zmizela železná opona, sjednotilo se Německo, zanikl společný stát Čechů a Slováků. Začali jsme platit novými bankovkami, rozhořel se válečný konflikt na Balkáně.

Rodiče žáků sledovali restituce, 1. a 2. vlnu kupónové privatizace, procenta nezaměstnaných na úřadech práce.
Se svými dětmi začali vyrážet na autobusové zájezdy do německých a rakouských příhraničních měst a na první zahraniční dovolené do západní Evropy a do světa. Na ulicích se objevili první bezdomovci.

Největší průmyslový podnik působící na našem katastru, Západočeské kaolinové a keramické závody, zaměstnavatel řady rodičů našich žáků, změnil svůj název na Keramika Horní Bříza, a. s.

Restitucí byla zemědělská půda navrácena 259 zdejším původním vlastníkům. Ti znovunabytou půdu buď prodali, anebo pronajali Zemědělskému družstvu Žilov a stali se tak akcionáři. Žádný z nich se nerozhodl znovu začít hospodařit jako soukromý zemědělec. Někdejší Jednotné zemědělské družstvo Pokrok se sídlem v Žilově se postupně transformovalo na dnešní Žilovskou zemědělskou akciovou společnost.

Zatímco před sto lety hornobřízské děti s obecním pastýřem vyháněly dobytek na pastvu a po návsi se tu volně pohybovaly husy a slepice, a na pole a louky vyrážely volské a koňské potahy, dnes zde platí vyhláška o zákazu volného pobíhání drůbeže, hospodářského zvířectva i psů na veřejném prostranství a děti se s ním seznamují na obrázcích nebo v zoologické zahradě.

Do života nás všech vtrhly v 90. letech digitální technologie, počítače, internet a první cihličkám podobné mobilní telefony. Trávení rodinných večerů opanovala televize NOVA, éter soukromé rozhlasové stanice.

Na děti pod vánočním stromkem čekaly v devadesátkách zabalené walkmany, discmany, stavebnice Lego, figurky z „Jurského parku“, bundy fleesky, šusťákové kombinézy od Vietnamců, kalhoty „kapsáče“ a „lacláče“, lesklé elasťáky, knihy s příběhy kouzelnického učně Harryho Pottera.

Děti četly Čtyřlístek, Bravíčko, poslouchaly Lunetic, Holki, Kelly Family, hitparádu Eso. Módní odměnou za vysvědčení se jim stala návštěva McDonalda.

Vlastenecká srdce všech generací zaplesala hrdostí nad zlatými hochy z Nagana.

V Horní Bříze došlo, díky obsazení nových bytů v sídlišti, k dynamickému nárůstu počtu obyvatel i popisných čísel.
V roce 1995 žilo ve městě v 640 domech 4477 obyvatel.

S podáním žádosti o změnu statusu obce na město dostaly ulice svá jména. Ulice v sídlišti obdržely názvy Družstevní, Jedlová, Komenského a Lipová a užívání pojmu sídliště Pionýrů se vytratilo.

Po malé privatizaci se obchodní síť ve městě měnila přímo před očima. Zmizely státní obchody. Velké samoobsluhy nabyly nové vlastníky i názvy: „Nord“, „Patron“, „Duha“.

Zrodily se nové obchody i malé obchůdky: „Alba“, „Linie“, „Malisa“, „Inka“, „Neppa“, „HIT“, „Boutique R+J“, … prodejny masa a uzenin, textilu, obuvi, sportovního oblečení, domácích potřeb a průmyslového zboží, porcelánu, keramiky, hodinářství, papírnictví, drogerie, krmiv a chovatelských potřeb, květinářství, stánkový prodej uzenin, ovoce a zeleniny, pekárny Poker a Zeman, cukrárna Perla, restaurace „Bama“, „Oáza“, …

Ale pojďme se zpátky věnovat škole, její dostavbě, učitelům, žákům, vzdělávání…

Po komunálních volbách v listopadu 1994 bylo zvoleno nové vedení města se starostou Ing. Milanem Dlouhým. Směrem ke škole si stanovilo úkol dokončení rekonstrukce staré školy a dostavby sportovního pavilonu A3.

Dokončený komplex budov školy od severozápadu

Zatímco rekonstrukce staré školy mohla pokračovat dle schváleného původního projektu, dokončení sportovního pavilonu, podle původního projektu s 25 m plaveckým bazénem a tělocvičnou, se začalo jevit jako nereálné. Městem provedený výpočet nákladů na provoz bazénu ve změněných polistopadových ekonomických podmínkách ukázal, že případné zbudování a provozování bazénu by bylo nad finanční možnosti městského rozpočtu, a proto bylo od jeho dokončení upuštěno.

Bylo přijato rozhodnutí zásadně přepracovat původní projekt:
- V podzemí a v 1. nadzemním podlaží pavilonu namísto bazénu zřídit kryt civilní ochrany s možností komerčního využití.
- Zaklopit již zhotovenou „vanu“ bazénu a na ní vybudovat gymnastický sál.
- Z místností určených k technologického zázemí bazénu vytvořit posilovny.
- Saunu s masérnou a perličkovou koupelí v projektu zachovat.
- Původní převlékárny změnit na šatny pro uživatele gymnastického sálu, posiloven a sauny s masérnou.
- Druhé nadzemní podlaží pavilonu (tělocvična, šatny, nářaďovna, kabinety tělesné výchovy) dokončit podle původního projektu.
- Třetí nadzemní podlaží uzpůsobit pro možné provozování turistické ubytovny.

Po obtížném shánění finančních dotací a podpor se stavební práce na dokončení sportovního pavilonu rozběhly až v roce 1996, kdy už byla dokončena rekonstrukce „staré“ školy.

Výuka základní umělecké školy se tak mohla z hasičárny opět vrátit do školní budovy. Její správa byla rozhodnutím Školského úřadu Plzeň-sever převedena ze ZUŠ ve Třemošné pod správu ZUŠ Kralovice (1996).

Koncem školního roku a o prázdninách (1996) postihly naši školu dvě smutné události. Pedagogický sbor nenávratně opustili dva kolegové, znamenití učitelé. Po krátké těžké nemoci zesnula ve věku 52 let ředitelka školy p. Jarmila Fenclová a v nedožitých 55 letech zemřel po dlouhé těžké nemoci p. učitel Václav Petřík, někdejší dlouholetý ředitel ZŠ Kaznějov.

Po prázdninách zahájila školní rok 630 žáků v 25 třídách projevem ve školním rozhlase p. zástupkyně Kamila Šlaufová, která byla pověřena vedením školy za v červnu zesnulou ředitelku J. Fenclovou.

S novým školním rokem byla zahájena výuka v plně rekonstruovaném pavilonu A4 z roku 1931. V něm byly umístěny učebny 2. - 5. ročníků, odborné pracovny hudební a výtvarné výchovy, cvičná kuchyně, školní dílna a modernizovaná tělocvična pro kondiční a rekreační cvičení.

V tomto pavilonu byla také přidělena učebna specializované výuce žáků 1. stupně s diagnostikovanou dysgrafií, dyslexií a dysortografií.

Na základě výsledku konkurzního řízení byl 1. prosince 1996 jmenován do funkce ředitele školy dosavadní člen učitelského sboru p. Ladislav Čása.

V průběhu roku byl vedením školy vypracován a rodiči připomínkován nový vnitřní řád s nově vytvořenými normami pro hodnocení chování žáků. Důvodem k přijetí byl nárůst projevů asociálního chování části žáků, záškoláctví, vandalismu, úmyslného poškozování školního majetku, vulgárního vyjadřování, drzého vystupování a neúcty k učitelům.

Ke zlepšení kázeňského klimatu školy začala na škole pracovat žákovská samospráva.

Byl organizován Den otevřených dveří, při něm měli rodiče možnost zhlédnout práci dětí a učitelů ve vyučovacích hodinách. Vyučující 1. stupně navázali úzkou spolupráci v přípravě předškoláků pro vstup do 1. třídy s učitelkami mateřských škol a s rodiči předškoláků za asistence ředitelky a pracovníků Pedagogicko-psychologické poradny Plzeň-sever.

Učitelský sbor 1998/1999:
horní řada zleva - S. Erben, I. Krejčová, J. Magesová, J. Vorlová, V. Rumlová, I. Pěnkavová, J. Navrátilová,
H. Tobiášová, S. Marková, Z. Fořtová
prostřední řada - S. Fialová, L. Hinzová, D. Hnátová, K. Šlaufová, P. Pešková, J. Honomichlová, L. Pašková, H. Dobrá, J. Janouškovec, J. Lusková
sedící - V. Vicendová, A. Šůmová, J. Randová, L. Čása, P. Hubka, N. Fránová, E. Chudáčková, V. Kubecová, M. Lesová

Přes komplikované finanční možnosti pokračovalo město v rozsáhlé stavebně investiční činnosti a modernizaci učeben a odborných pracoven. Po složitých peripetiích, včetně úprav projektu, byl dobudován sportovní pavilon nákladem 17 miliónů korun. V prosinci 1997 byla slavnostně předána do užívání tělocvična v 2. nadzemním podlaží a v srpnu 1998 gymnastický sál se šatnami, sprchami, posilovnou (na vybavení se sponzorsky podílela místní firma Grün Sport vyrábějící fitness zařízení), saunou s jejím zázemím a masérnou s perličkovou koupelí.

Posilovna vybavená fitness zařízením firmy Grunsport

Sdružením finančních prostředků města, školského úřadu a sponzora Keramika HOB byla zřízena druhá počítačová učebna pro multimediální výuku vzdělávacích předmětů a informatiky nákladem 458 tisíc korun.

Informační centrum školy – nová učebna pro multimediální výuku

Výchovně vzdělávací práce školy vycházela z dokumentu „Vzdělávací program Základní škola“.

Po jednáních v předmětových komisích a v metodických orgánech školy bylo ve školním roce 1998/1999 přikročeno k profilaci jeho učebního plánu v 6. – 9. ročníku, která vytvořila podmínky pro vnitřní diferenciaci žáků podle jejich zájmů, studijních předpokladů a potřeb. Prostředky profilace se staly: volitelná výuka druhého cizího jazyka formou nepovinného předmětu, rozdílná časová dotace výuky informatiky, přírodopisu, dějepisu a pracovních činností.

Vlastní diferenciace žáků byla provedena nikoli podle studijních výsledků, ale na základě volby rodičů a žáků tak, aby optimálně navazovala na uvažovanou volbu druhu a zaměření středoškolského vzdělávání po skončení základní školy.

Na základě této volby vznikly v následujícím školním roce v 6. ročníku dvě třídy se zaměřením na přípravu ke studiu na budoucí střední škole s maturitou a jedna třída se zaměřením na studium středního odborného učiliště.

Vzdělávací nabídka byla podpořena kvantitativním navýšením počtu zájmových útvarů a akcí zájmové příležitostné činnosti. Žákům bylo předloženo k výběru 27 kroužků s jazykovým, matematickým, přírodovědným, historickým, estetickým a sportovním zaměřením. Kromě více než padesáti vzdělávacích akcí zaměřených přímo na prohloubení a doplnění učiva proběhlo dalších osmdesát akcí sportovních nebo kulturních.

Podzimní přespolní „Běh pro Moravu“ (1997)

V lednu byla ve spolupráci se zřizovatelem zahájena činnost Centra sportu při MZŠ, které nabízelo využití nově vytvořeného sportovního a relaxačního komplexu žáky, rodiči a veřejností po skončení vyučování a o víkendech. Rezervaci a pronájem jednotlivých sportovních a relaxačních prostor zajišťoval MěÚ ustanovený zprostředkovatel, o provoz a údržbu se starali dva pracovníci civilní vojenské služby.

Prameny:
Kronika obce Horní Bříza, 1994 - 1995
Školní kronika, 3. kniha (1989 - současnost)

Ladislav Čása, kronikář města
březen 2021