Historie hornobřízského základního školství - 15. část

Poslední období socialistické školy

Pedagogický sbor 1977/78
horní řada: T. Klobouk, V. Vicendová, J. Fenclová, J. Les, E. Mikolanda, L. Čása, V. Šafránek
prostřední řada: E. Hrabáková, J. Kalčíková, B. Šleisová, D. Hnátová, J. Králová, J. Chmelířová, J. Randová, L. Hinzová, L. Randová, ředitelka A. Kepková
dolní řada: M. Grznarová (sekretářka), M. Chvátalová, V. Krbůšková, H. Bauerová, Z. Zemanová, J. Kronďáková, V. Drozdová

Sedmdesátým létům zvolna odzvánělo…

Odzvánělo také kalhotám „do zvonu“, pleteným vestičkám, mohutným košilovým límcům, pleteným náramkům a čelenkám, kaliopkám a celé květinové módě…

Neodzvonilo ale realizaci poslední předlistopadové reformy československého školství, která byla potvrzena školským zákonem v roce 1978.

4. září 1978 – vítání prvňáčků z I.A a I.B v tělocvičně školy

Za dveřmi přešlapovala osmdesátá léta…

Koho by z rodičů tehdejších žáků naší školy napadlo, že spolu se svými dětmi budou zanedlouho, takřka obrok, sledovat záběry z pohřbů sovětských státníků na Rudém náměstí, a že po nich ovládne televizní a novinové zprávy Gorbačov s „perestrojkou a glasností“? Kdo z nich tušil, že to bude poslední dekáda socialistické společnosti u nás i jejího školství s prvky komunistické výchovy?

Proměnil se i dětský svět.

Kdo v „osmdesátkách“ neměl na sobě „plísňáče“ a „šusťákovku,“ kdo si nevyměňoval „céčka“, neuměl složit Rubikovu kostku, kdo neposlouchal z walkmana „Holky z naší školky“, nekoukal v neděli na „Jůheláky“ nebo „Včelku Máju“, ten jako by nebyl.

V zimě nebyly na hornobřízských stolech jahody, maliny nebo rajčata, zato tu byl předvánoční nákup kakaa, mandlí, oříšků, kokosové moučky a dalších nedostatkových potravin v místních prodejnách na odškrtávané jmenné seznamy občanů, to proto, aby nebyly fronty a hádky…

… a nebylo ani přátelství na sociálních sítích, ale zato bylo přátelství jiné, opravdové, přátelství mezi kamarády…

Do 80. let vstoupila Horní Bříza velkolepými „Oslavami 800 let trvání obce“. Připravil je místní národní výbor ve spolupráci se školou, složkami Národní fronty a ZKZ od 9. – 11. května 1980.

Na oslavách samozřejmě nechyběli žáci se svými rodiči.

Zúčastnili se průvodu obcí, pietních aktů u památníků obětí obou válek Na Návsi a na hřbitově.

Přes osm set návštěvníků zhlédlo v tělocvičně školy výstavu, která představila minulost obce spolu s jejím rozvojem po osvobození a byla obohacena pracemi místních amatérských výtvarníků a bytovými doplňky, výšivkami a dalšími rukodělnými výrobky členek Českého svazu žen. Škola na ní vystavila moderní učební pomůcky, historické dokumenty, 20 let trvání družby s prešovskou školou i současné družební styky s Pěrvouralskem. 

V nabitém sále Závodního klubu ROH ZKZ sedmi sty přítomnými se konalo slavnostní zasedání s oceněním zasloužilých občanů Horní Břízy spojené s lidovou veselicí. Školáci na něm byli svědky předání státního vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“ do rukou předsedy místního národního výboru Františka Tikala.

Sedmnáct set diváků oceňovalo potleskem 530 cvičících na cvičební ploše sokolovny při Československé spartakiádě 1980, která byla součástí oslav. 

Na Strahově se pak měly možnost představit kolektivy mladších a starších žáků a žákyň. Do Prahy odcestovaly i čtyři učitelky z naší školy, které nacvičovaly v TJ skladbu žen.

Více než stovka žáků školy se spolu s nacvičujícími učiteli aktivně zapojila i do Československé spartakiády 1985.

ilustrativní snímek „legendární“ skladby Poupata na Strahovském stadionu

Po úvodním vystoupení na „Školní akademii k 40. výročí osvobození“ v místním klubu zhlédlo cvičence místní spartakiády 2. května na sokolovně za sněhových přeháněk přes jeden tisíc diváků.

K reprezentaci školy bylo vybráno 34 cvičenců (cvičební celky mladší žákyně a mladší žáci), kteří tak dostali možnost zacvičit si a zažít pocity z vystoupení před nabitými tribunami Strahovského stadionu.

Stojí za zmínku, že při obou těchto spartakiádách byla paní učitelka Jana Randová pověřena funkcí okresní náčelnice nácviku skladby mladších žáků. 

V souladu s požadavkem na prohlubování polytechnické výchovy žáků základních škol byla škola ve školním roce 1980/1981 vybrána k ověřování experimentální výuky pracovního vyučování. Do experimentu byli zařazeni chlapci z 8. ročníku. Jejich výuka neprobíhala ve školní dílně, ale docházeli na výuku tohoto předmětu do dílen zdejšího středního odborného učiliště, kde byli vyučováni jeho mistry odborného výcviku.

Pro výuku fyziky a dílen bylo zakoupeno 6 elektrotechnických stavebnic (1985), pro pokusy v chemii 20 žákovských souprav, k výuce matematiky 35 kalkulaček a pro brannou výchovu resuscitační loutka.

V roce 1988/1989 si škola pořídila prvních pět osobních počítačů PMD - 85, které byly instalovány do kabinetu vedle kreslírny, žel byly značně poruchové.

Ve školní družině začal být realizován nový „Návrh programu pro školní družiny“. Opětovně se zde pracovalo s názorem, že čas strávený ve školních družinách nemá být prodlužováním výuky. Obsah byl zaměřen na výchovnou, rekreační, zájmovou, sebevzdělávací a společensky prospěšnou práci. Rekreační a odpočinkové činnosti měly převažovat. Ve školním roce 1984/1985 obdržely vychovatelky novou prakticko-metodickou příručku „Výchovně vzdělávací činnost ve školní družině“. Záměrem bylo, aby práce v družinách nebyla jen nahodilé vyplnění doby pobytu v družině.

V prosinci zavítal na mimořádnou pedagogickou radu zástupce Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, aby se seznámil s výsledky zavádění nového pojetí výchovy a vzdělávání na základních školách, neboť hornobřízská škola byla zařazena do vzorku škol, na kterých se toto nové pojetí ověřovalo.

Byly zavedeny tzv. osobní listy žáků a zpracovávání komplexních hodnocení vycházejících žáků. Na začátku 80. let 45 % z nich nastupovalo na studia s maturitou, na konci tohoto desetiletí volilo střední školy s maturitou přes 50 % absolventů školy.

Talentovaní žáci poměřovali své znalosti a dovednosti v jednotlivých postupových kolech předmětových olympiád, Pionýrské sportovní ligy a branných závodů. Zapojovali se každoročně do více než 20 okresních kol různých soutěží. Byli úspěšní v oblasti umění i sportu, ale zejména ve vědomostních olympiádách, v kterých patřili mezi nejlepší.

Dařilo se také ve sledovaných náborech ke studiu na středních vojenských školách. Za desetileté období bylo získáno k tomuto studiu 11 hochů, i toto řadilo školu dlouhodobě na čelní místo v okrese.

K volbě povolání byly organizovány exkurze do oborového podniku Škoda v Plzni, na železniční stanici H. Bříza, k vojenským útvarům.

Nedařilo se ale v zamezení problematické docházky cikánských žáků posledního vycházejícího ročníku.

Žáci 3. tříd absolvovali plavecký výcvik v bazénu ZŠ Kaznějov.

Bylo pokračováno v organizaci lampionových průvodů, Měsíce československo-sovětského přátelství se soutěží
„O zemi, kde zítra již znamená včera“, besed s milicionáři při oslavách Února 48.

Klub mladých přátel SSSR ve spolupráci s OV SČSP uspořádal zájezdy ke Střední skupině sovětských vojsk v Milovicích a do Muzea Klementa Gottwalda v Praze. Prostřednictvím dopisovatelského kroužku si na 100 žáků dopisovalo s dětmi družebního okresu Pěrvouralsk v Sovětském svazu, bylo odebíráno na 260 kusů sovětských časopisů.

Žáci se mohli hlásit do 16 zájmových kroužků, z poloviny vedenými učiteli: výtvarný, dovedných rukou, dopisovatelský, recitační, pěvecký modelářský, druhou polovinu z nich vedli externisté – členové organizací Národní fronty: šachový, leteckých modelářů, střelecký, motoristický, požárnický, ledního hokeje, fotografický.

V místní lidové knihovně se počet registrovaných čtenářů během desetiletí zdvojnásobil. Knihovnu navštěvovalo kolem 200 set čtenářů do 14 let, kteří si vypůjčovali ročně přes 2.000 titulů beletrie nebo naučné literatury pro mládež.

Pionýrská skupina vykazovala 22 oddílů pionýrů a 5 oddílů jisker, jedním z aktivních byl i odloučený oddíl v Tatiné.

Vedle činnosti na schůzkách se pionýři vydávali na zájezdy do Prahy (Národního technického muzea, Národního památníku na Žižkově, Muzea K. Gottwalda), za zimními radovánkami do horského střediska Špičák na Šumavě nebo za historickými památkami regionu.

Vyvrcholení celoroční činnosti se odehrávalo pro 150 pionýrů a jisker ve dvou bězích na táborové základně „U brodu“ na Manětínském potoce. Po tři roky (1981 – 1983) tu probíhal táborový pobyt společně s jedním oddílem buď německých, sovětských nebo bulharských pionýrů.

Nástup jednoho z oddílů k táborové činnosti na základně u Manětínského potoka

25. září 1982 uspořádala Pionýrská skupina 1. ročník dnes populárního a hojně navštěvovaného turistického pochodu „Hornobřízský puchýř.“

Oslava 40. výročí založení Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže (1989) byla už konána v novém areálu Svazarmu za tratí vedle Grunsportu.

Nabídka rekreačních možností dětí rodičů zaměstnaných v ZKZ byla v té době rozšířena výstavbou nových rekreačních středisek Hracholusky a Pranty u Kdyně, dvěma chatami k rodinné rekreaci na Špičáku a k Letnímu pionýrskému táboru Orlovice přibyl nově vybudovaný LPT Máj v Plasích.

V rámci občanské vybavenosti budovaného sídliště bylo přikročeno k výstavbě obchodního centra. Děti se tak mohly začít těšit na v něm plánované zdravotní středisko, lékárnu, provozovny služeb a dokonce i restauraci.

Proběhla státní výstavba dvou rodinných domů „Okál“ v ulici K rybníčku pro potřeby pěstounské péče financovaná ONV Plzeň-sever. Svěřenci pěstounské péče se pak stávali spolužáky hornobřízských dětí.

Třídní kolektivy i jednotlivci mohli začít navštěvovat u příležitosti 100 let ZKZ nově otevřené podnikové muzeum (1982). Byla zahájena výstavba výcvikového střediska branců (předáno do užívání 9. 12. 1988) a na novém travnatém povrchu fotbalového hřiště se mohli začít prohánět mladí fotbalisté (1989).

Ve školním roce 1985/1986 vstoupil v platnost vlastně poslední zákon z období socialistické školy - Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol, vydaný v březnu roku 1984. Ten ponechal desetiletou povinnou školní docházku, nezměněná zůstala i struktura osmileté základní školy, vlastně jen oficiálně zrušil základní devítiletou školu.

Na základních a středních školách zákon vytvořil podmínky pro rozvíjení mimořádného nadání žáků. Zřizovány mohly být třídy nebo školy s rozšířenou výukou některých předmětů, mimořádně nadaným žákům také umožňoval ukončit základní školu dříve než za osm let.

Mezi národnostmi, které měly právo na výuku v jejich rodném jazyce, byli poprvé od roku 1945 uvedeni občané německé národnosti.

Ke zkvalitnění a prohloubení komunistické výchovy byly vydány „Programy výchovné práce na 1. a 2. stupni ZŠ“. Na 1. stupni byl položen důraz na důkladné zvládnutí techniky čtení a zběhlost v numerickém počítání, na 2. stupni pak na vytvoření větší časové dotace pro procvičování učiva a mezipředmětové prolínání branné výchovy, která přestala být samostatným předmětem.

(Akcent na brannou výchovu se projevil mimo jiné v povinné účasti žáků školy na Sokolovském a Dukelském závodu branné zdatnosti.)

Byly vydány nové metodické pokyny pro hodnocení a klasifikaci žáků.

V 70. a 80. letech byli učitelé zařazeni v tzv. Systému vzdělávání pedagogických pracovníků řízeném Ústředním ústavem vzdělávání pedagogických pracovníků, krajským pedagogickým ústavem a okresními pedagogickými středisky. Ta poskytovala odbornou pomoc ředitelům a učitelům.

V roce 1985 vydalo ministerstvo vyhlášku „O dalším vzdělávání pedagogických pracovníků“. Úkolem tohoto vzdělávání bylo doplňování, prohlubování, rozšiřování vědomostí a dovedností pedagogických pracovníků v oblasti ideově politické, pedagogicko-psychologické a obecně předmětné.

Kromě ideově politického vzdělávání bylo povinné uvádění začínajících učitelů do praxe, pomaturitní studium učitelů, postgraduální studium, funkční studium a průběžné vzdělávání.

U začínajících pedagogických pracovníků byly rozvíjeny praktické pedagogické dovednosti v prvním roce nástupu do zaměstnání.

Pomaturitního a postgraduálního studia se zúčastňovali pedagogové, kteří ukončili nejdříve pátý a nejpozději šestý rok své pedagogické praxe.

Funkční studium trvalo dva roky se závěrečnou zkouškou před zkušební komisí.

Průběžné vzdělávání se zabývalo praktickými a teoretickými otázkami sjednocování výchovně vzdělávacího působení na osobnost žáka, změnami v koncepcích, učebních a výchovných programech, novým pedagogickým, psychologickým a didaktickým poznatkům.

V rámci zahájení realizace „Dlouhodobého komplexního programu elektronizace ve školství“ byli učitelé zařazeni do historicky prvního školení k práci s výpočetní technikou.

ZO KSČ se vyjadřovala k obsazení funkce výchovného poradce, předsedy MV ROH, SČSP, k přidělení předmětů občanská nauka a branná výchova.

V 80. létech provázela školu řada personálních problémů v početném pedagogickém sboru: přílišná každoroční fluktuace, nízká aprobovanost výuky, nadměrná feminizace s častou nepřítomností vyučujících ve škole z důvodu čerpání volna k ošetřování člena rodiny, vlastní nemocnosti nebo nástupem na mateřskou dovolenou.

Po vánočních prázdninách v lednu 1984 byl odvolán ze školy jeden z vyučujících. Byl zbaven výkonu učitelského povolání a odsouzen za trestné činy pohlavního zneužití a ohrožování mravní výchovy mládeže, kterých se dopouštěl na nezletilých žákyních školy.

V roce 1988, rovněž v lednu, opustil sbor další z učitelů - emigroval do Německé spolkové republiky.

V třicetičlenném pedagogickém kolektivu zůstal koncem 80. let zastoupen pouze jeden muž.

Ve školním roce 1987/1988 dosáhla důchodového věku ředitelka školy Alena Kepková. Výkon funkce ředitelky školy zastávaný od 1. 9. 1974 ukončila k 31. lednu 1988. Od 1. února 1988 byla do této funkce jmenována Jarmila Fenclová působící na škole od září 1964.

Přípravu obědů zajišťoval osmičlenný kolektiv kuchařek staré školní jídelny Na Návsi, který se zapojil do tehdejšího pracovního soutěžení o titul Brigáda socialistické práce. Obstál a stal se prvním nositelem tohoto titulu mezi školními jídelnami na okrese Plzeň-sever.

Ve školním roce 1989/1990 vařila školní jídelna obědy pro 458 dětí, na jídelním sále měla však jen 80 míst u stolu. K pohodlnějšímu a kulturnějšímu odbavení strávníků bylo rozhodnuto zřídit výdejnu 150 obědů ve „starém“ Svazarmu (Na Návsi čp. 28).

Souběh propopulační státní politiky v období 70. let (levné novomanželské půjčky, poskytování nového bydlení rodinám s dětmi), zakládání rodin silnou populační vlnou z období po druhé světové válce a případné odložené rodičovství v době nejistoty po invazi vojsk Varšavské smlouvy roce 1968 přivodil v ČSSR rekordní porodnost v roce 1974 – 2,43 dítěte na ženu.

Tato populační vlna, někdy označovaná tzv. husákovy děti, se nevyhnula ani Horní Bříze. Nejprve byla zaznamenána mezi předškoláky - v důsledku toho byla uvedena do provozu nová závodní mateřská škola s oddělením jeslí v Lesní ulici. Pak populační vlna zasáhla základní školu. Počet žáků na naší škole ve školním roce 1982/1983 poprvé překonal šestistovku – bylo zapsáno 602 dětí.

V dalších letech žáci stále přibývali. Ve školním roce 1984/1985 měla škola 639 žáků.

Narůstající počet žáků byl částečně utlumen rozhodnutím odboru školství Okresního národního výboru v době hlavních prázdnin 1985 o změně tzv. školního obvodu, a to pro žáky, kteří byli z obcí Hromnice, Žichlice a Chotiné. Ti byli od 1. září toho roku převedeni do Základní školy ve Zruči.

Nicméně v dalším školním roce hlásila odeslaná školní statistika opětně vysoké počty: 636 zapsaných žáků v 21 třídách a 3 oddělení školní družiny s 91 dětmi.

Ve školní budově, postavené v roce 1931 podle stavebních plánů architekta Hanuše Zápala a původně určené pro 250 žáků, se denně vyučovalo téměř šest set žáků. Patrně by uznávaný prvorepublikový specialista na projektování školních budov nebyl příliš nadšen z toho, jak byly v průběhu času kabinety, cvičná kuchyně, sprchy a dalších prostory, předtím určené a využívané jako zázemí k výuce, předělány na nevyhovující učebny. Zřejmě by se divil, že zprvu jedna třída (v sokolovně) a teď už dvě třídy 1. stupně jsou umístěny mimo budovu (v patře nově postavené požární zbrojnice).

Na nevyhovující prostorové podmínky pro práci školy poukazovalo vedení obce nadřízené orgány státní správy dlouhodobě, žel bezúspěšně. Dlouhý čas uplynul do doby, než byla přístavba schválena a uskutečněno prvotní jednání k zpracování projektové dokumentace (prosinec 1975). Dalších dvanáct let trvalo, než byla konečně přístavba zahájena.

Rozestavěný pavilon A 2 – školní stravování

Projekt, který byl součástí občanské vybavenosti zahájené výstavby sídliště Pionýrů, zpracovala Krajská projektová organizace „Stavoprojekt Plzeň“ pod vedením Ing. arch. J. Cimického.

Zahrnoval rekonstrukci stávající budovy a přístavbu 3 pavilonů: učebního o 20 třídách, sportovního s tělocvičnou a 25 m plaveckým bazénem a pavilonem školního stravování.

Po dubnovém předání staveniště zhotoviteli díla Pozemním stavbám Plzeň byla stavba 10. června 1987 oficiálně zahájena.

Hrubá stavba pavilonu A 1 s 20 učebnami

Harmonogram stanovil ukončení veškerých prací na zhotovení díla v roce 1992.

O prázdninách 1989 obohatila prostranství v parku před školou umělecká plastika „Radostný život“ od akademického sochaře Břetislava Holakovského. Na díle zhotoveném z tepané mědi jsou na stránkách rozevřené knihy (alegorie učení a vědy) dvě postavy dívek, jedna se zrcadlem a druhá s paňácou (symboly bezstarostného mírového života). 

Prameny:
Kronika obce Horní Bříza, díl VII.
Kronika obce Horní Bříza, 1982-1986
Kronika obce Horní Bříza, 1986 - 1990
Školní kronika, 2. kniha (1967 - 1989)
Zákon č. 63/1978 Sb., o opatřeních v soustavě základních a středních škol
Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol

Ladislav Čása, kronikář města
březen 2021