Menu
město Horní Bříza
Horní Bříza

Historie hornobřízského základního školství - 14. část

14_7

.

Naše škola a život hornobřízských dětí v době nejdelší povinné školní docházky v historii školství na našem území.

S koncem školního roku 1973/1974 odchází do důchodu ředitel školy František Vlasák, který v této funkci působil nepřetržitě od roku 1948. Od nového školního roku byla do funkce ředitelky školy jmenována Alena Kepková.

Škola se potýkala každoročně s četnými personálními změnami, kolektiv byl nestabilní. Příčinou bylo nadměrné zastoupení mladých učitelek v pedagogickém sboru, doprovázené častými odchody na mateřské dovolené nebo čerpáním volna k ošetřování jejich dětí.

Nad třídami přebíraly patronáty Brigády socialistické práce jednotlivých pracovních kolektivů ZKZ, při zabezpečování branných cvičení škola spolupracovala s Vojenským útvarem 8008 v Plzni.

Počátkem 70. let byla ve škole provedena generální rekonstrukce elektroinstalace. Zahrnovala modernizaci osvětlení ve třídách podle nových hygienických norem, rozvody pro příjem televizního signálu a zprovoznění nových signálních hodin školního zvonění. Střecha školy byla opatřena novou krytinou. Do kabinetů pomůcek byla nakupována tehdejší moderní didaktická technika k využití výukových programů rozhlasového a televizního vysílání pro školy, centrálně dodávaných souborů diapozitivů, výukových kazet, gramodesek a magnetofonových nahrávek.

14_1

Byly pořizovány černobílé televizní přijímače, tranzistorová rádia, výukové magnetofony, přenosné gramofony, zpětné projektory, diaprojektory a projektory na výukové kazetové 8 mm smyčky KP 8. Zeměpisná pracovna byla vybavena promítacím přístrojem Meoclub Automatic 16 na 16 mm film a projektorem na diarámečky Medior s projekcí na latexový nátěr zdi za tabulí. Ve třídách se objevily jako didaktická novinka první magnetické tabule, sloužící zejména k množinovému pojetí výuky matematiky na 1. stupni. Pro pracovní vyučování byly zakoupeny šicí stroje.

14_2Používaná didaktická technika Meoclub A 16, Medior, KP 8

První kapesní kalkulačky k podpoře výuky matematiky, typ ELKA 130, byly pořízeny v roce 1977 a rok později byla pořízena sluchátka pro bezdrátovou soupravu.

Začalo se potvrzovat, že kapacitní možnosti školní budovy, ve vazbě na hygienické a didaktické požadavky výuky té doby, přestávají vyhovovat stávajícímu a předpokládanému počtu zapsaných žáků a tříd. Pro přetrvávající neutěšené prostorové podmínky proto vstoupil Místní národní výbor v Horní Bříze spolu s nadřízenou státní správou v prosinci 1975 do úvodních jednání o přístavbě školy s projekční kanceláří Stavoprojekt Plzeň.

Poslední předlistopadovou reformu našeho školství mají ti, kteří tehdy chodili do školy, spojenu se zaváděním „množin“ do matematiky.

K její realizaci bylo přistoupeno od 1. září 1976 a potvrzena byla zákonem č. 63/1978 Sb. „O opatřeních v soustavě základních a středních škol“. Zákon vytvořil podmínky pro zavádění středního a úplného středního vzdělávání
(21. 6. 1978).

Reforma navazovala na dříve zavedený školský systém a způsob jeho řízení. Neměnila cíle školské politiky. Zachovala jednotnou školskou soustavu a monopol státní školy. Měla přinést zároveň jak modernizaci obsahu i metod práce školy pro etapu vědeckotechnické revoluce, tak také funkční a obsahové sblížení tří proudů středního školství: gymnaziálního, odborného s maturitou a odborného bez maturity.

Nejdůležitější změnou bylo prodloužení povinné školní docházky na deset let a její rozšíření na střední školu. Jednalo se vlastně o zavedení nejdelší povinné školní docházky v historii školství na našem území.

Na základní devítileté škole byl dosavadní počet postupných ročníků snížen o jeden rok. První stupeň základního školství tak byl poprvé v dějinách českého školství zkrácen na čtyři roky. Nově ustanovená osmiletá základní škola tedy nepředstavovala ukončené vzdělání. Navazovalo na ni povinné dvouleté vzdělání na střední škole. Takže třeba na gymnáziu, na průmyslovce nebo na učilišti plnili žáci prvních dvou ročníků ještě povinnou docházku a nemohli být vyloučeni, ani když chodili permanentně za školu.

Do systému dosavadních středních škol přibylo tzv. střední odborné učiliště, kde absolventi čtyřletých oborů ukončených maturitou mohli následně i studovat na vysoké škole.

Naše škola ve své historii už posedmé měnila svůj úřední název a označení, stala se Základní školou v Horní Bříze.

Základní škola měla poskytovat základy všeobecného polytechnického vzdělání a připravovat žáky na další studium. Tvořil ji první stupeň s prvním až čtvrtým ročníkem a druhý stupeň s pátým až osmým ročníkem. Po přechodné období platila pro žáky základní školy desetiletá povinná školní docházka, pro žáky základní devítileté školy trvala povinná školní docházka devět let. Od 1. září 1978 už nebyl otevírán první ročník základní devítileté školy a ZDŠ byla zrušena 31. srpna 1984.

Jak už bylo uvedeno, základní škola byla zkrácena na osm let. 

To ale vedlo k zvýšeným nárokům na kvantum znalostí a na zrychlení tempa jejich dosažení. Často se tak dělo ve třídách, které byly přeplněny třiceti až čtyřiceti žáky, vyučovanými frontálně jedním učitelem, protože plánovaných počtů učitelů a učeben pro schválenou reformu nebylo dosaženo. Nedostatek učeben a nedostatek učitelů tak omezoval využití skupinového vyučování a individuálního přístupu k žákům a následně vedl k školnímu selhávání některých dětí.

Za hlavní proud středního školství byla prohlášena střední odborná učiliště, kam mělo odcházet přes šedesát procent populačního ročníku. Na některých oborech učilišť byla zavedena také maturitní zkouška.

Projekt se nijak netajil tím, že je v zásadním souladu s tendencemi ve vývoji výchovně vzdělávacích soustav v Sovětském svazu a dalších socialistických zemích a že jeho perspektivním cílem je vybudování všeobecně vzdělávací polytechnické desetileté střední školy.

V rámci realizace projektu Dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy bylo zavedeno na školách od roku 1976/1977 tzv. množinové pojetí vyučování matematiky s důrazem na názornost při její výuce. 

Pamětníci si jistě vzpomenou na své žákovské magnetické tabulky a vybavení tříd demonstrační magnetickou tabulí s aplikacemi (geometrické tvary, různé tvary ovoce, zeleniny).

Při matematizaci se přecházelo od praktické manipulace s těmito aplikacemi, přes obrázky konkrétních situací, k schématům, množinovým diagramům a grafům. To příznivě ovlivnilo jak rozvoj logického myšlení žáků, tak i schopnost vyšší úrovně abstrakce.

Ve vyučování matematiky byly používány kromě učebnic i pracovní sešity, které zvýšily podíl samostatné práce žáků a efektivnost vyučovacích hodin, neboť výrazně šetřily čas tím, že žáci nemuseli opisovat příklady a zadání úloh.

14_3

Největším přínosem modernizace vyučování matematiky bylo, že podnítila zájem žáků o matematiku a že se matematika stala jejich nejoblíbenějším předmětem od první až do šesté třídy.

 

Talentovaní žáci byli připravováni k účasti ve školních kolech vědomostních olympiád: matematické, fyzikální, biologické, chemické, zeměpisné, z českého a ruského jazyka. Měřili své síly ve sportovních a branných soutěžích. Nejúspěšnější z nich postupovali do okresních, případně krajských a vyšších kol.

14_4Sokolovna: výuka na mobilním dopravním hřišti Krajského dopravního střediska

Pozornost byla oproti dřívějším letům systematicky věnována dopravní výchově při vyučování i v mimoškolní činnosti. Žáci byli zapojeni do soutěže „Zlatá zebra“, v té po úvodním vyslechnutí rozhlasového pořadu plnili úkoly v pracovních sešitech a poté absolvovali jízdu zručnosti.

Při tělesné výchově chodili žáci také bruslit, ve 3. ročníku se mohli přihlásit k výuce plavání, v 7. ročníku pak na týdenní lyžařský výcvik prováděný na šumavských svazích.

V roce 1975 probíhal nácvik spartakiádní skladeb. Mladší žákyně v TJ ZKZ, mladší žáci, starší žáci a starší žákyně ve škole. Cvičenci vystupovali na místních spartakiádách zde na sokolovně (24. května - 460 cvičenců, 550 diváků), v Kaznějově, Kralovicích, na okresní spartakiádě v Nýřanech. Vybraní cvičenci (mladší žákyně spolu s mladšími a staršími žáky) se představili na spartakiádním finále v Praze na Strahově (28. – 29. 6. 1975).

14_5
Zákon z roku 1978 zahrnoval spolupráci škol se Socialistickým svazem mládeže a jeho Pionýrskou organizací. SSM byl nástupnickou organizací ČSM, který zanikl v roce 1968. Na základních školách působila Pionýrská organizace, na školách středních Socialistický svaz mládeže. Tyto organizace byly významnými pomocníky při ideové výchově žáků. Podílely se na výchovném procesu v době mimo vyučování. Členství v nich nebylo vysloveně povinné. 

14_6
Branný závod O partyzánský samopal

Normalizace přinesla rychlé narůstání počtu pionýrů. V roce 1972 bylo na škole organizováno v PO 60 % žáků (republikový průměr – 44 % žáků). Členství v SSM bylo jedním z předpokladů pro studium na vysoké škole. Činnost pionýrské skupiny na škole byla hodnocena jako jedna z nejlepších na okrese.

14_7
Pionýrský slib 1978 – síň Lidových milicí ZKZ HOB

Opusťme v druhé části této kapitoly školu a položme si a pokusme se odpovědět na otázku:
Jak vypadal rodinný život hornobřízských dětí v období normalizace?

Životní úroveň našich rodin, ve srovnání s ostatními zeměmi východního bloku, se jevila relativně vyspělá, nicméně za západem postupně stále více zaostávala.

Příjmy rodičů žáků se zvýšily počátkem 70. let skoro o třetinu. V polovině 70. let se měsíční plat pohyboval mezi 2.000 – 2.500 Kčs.

Přes těžkosti se sháněním stavebního materiálu i řemeslníků rostla v Horní Bříze svépomocná výstavba rodinných domů, v té době podél ulice Na Skautech a na jižní straně ulice Polní. Náklady na výstavbu rodinného domu se pohybovaly mezi 200 - 300 tisíci Kčs.

14_8
ilustrativní snímek dětského pokoje 70. let

Rostla i spotřeba. Zlepšilo se zásobování, i když byl sortiment omezený a často se některého zboží nedostávalo nebo ho přebývalo. Na určité zboží byly pořadníky, nebo bylo podpultové. Průmyslové zboží se kupovalo méně často a bylo ho nedostatek.

Do běžného standardu zařízení domácnosti se v 70. letech zařadily propanbutanové nebo elektrické sporáky, chladničky, televize, rádia, vysavače, kuchyňské roboty, elektrické holicí strojky, vysoušeče vlasů… (V roce 1970 začal vysílat 2. program Čs. televize. V oblibě a módě zde bylo sledovat, i přes jazykovou bariéru, vysílání západoněmecké televize.) První barevný televizor si v Horní Bříze zakoupila jedna z rodin v roce 1975.

Na nákup automobilu museli rodiče žáků dlouhodobě šetřit, zejména na jídle. (Nejlevnější vůz Trabant 601 představoval 15 měsíčních platů, Škoda 105 se pořídila za 2 roční příjmy.)

Vedle tří obchodů s potravinami zde měly děti s rodiči možnost nakupovat v prodejnách průmyslového zboží
(tř. 1. máje 159), drogerie (Na Návsi 124), látek a textilu (tř. 1. máje 176), obuvi (Na Návsi 16), zeleniny (tř. 1. máje 512). V roce 1977 byl zahájen prodej v moderní samoobsluze na tř. 1. máje 492 (dnes objekt ENAPO).

Rodinná prázdninová dovolená se odehrávala povětšinou v tuzemských rekreačních střediscích ROH zaměstnavatele rodičů nebo nákupem týdenního zájezdu v cestovní kanceláři Čedok s pobytem u moře (nejčastěji v Jugoslávii nebo v Bulharsku, výjezdy do tzv. kapitalistické ciziny byly byrokraticky komplikované o nutnost získání výjezdní doložky a devizového příslibu).

Kulturním centrem byl závodní klub ROH ZKZ. Ten v té době zažíval vrcholné období své dosavadní činnosti. Vedle zájmových kroužků pro dospělé nabízel také pravidelné aktivity pro děti, filmová představení, koncerty a vystoupení profesionálních sólistů, souborů a kapel. Naši školáci tak měli možnost vidět na vlastní oči obdivované hvězdy a idoly populární hudby a divadelní scény.

V TJ ZKZ trénovala a hrála soutěžní utkání žákovská družstva kopané a hokeje, mladí požárníci byli úspěšní ve hře Plamen. Atraktivní podívanou, zejména pro kluky, nabízel každoročně místní Svazarm organizací závodů motokár na místním okruhu a mistrovství republiky v motokrosu na trati v Dolištích.

Vedle organizované zájmové činnosti trávily děti volný čas „koukáním na bednu“, poslechem „gramců“, „tranzistoráků“, „magičů“ a „kazeťáků“ s našimi zpěváky a skupinami prvních příček ankety Mladého světa „Zlatý slavík“, zahraničních skupin středního proudu (Beatles, ABBA,…) nebo nastupujícího hardrocku a metalu, folku a country hudby.

Filmovými trháky se staly v očích dětí „Tři oříšky pro Popelku“, „Dívka na koštěti“, „Jáchyme, hoď ho do stroje“. Z knižních titulů se četla obnovená vydání „foglarovek“, zájem byl o kreslené seriály „Rychlé šípy“.

Kluci si hráli s PIKO vláčky, autodráhou, sbírali modely „angličáků“, děvčata toužila po „česacích a mrkacích panenkách“ či panenkách Barbie.

 

Prameny:
Kronika obce Horní Bříza, díly VI. a VII.
Školní kronika, 2. kniha (1967 - 1989)
Zákon
 č. 63/1978 Sb. O opatřeních v soustavě základních a středních škol
upravené vzpomínky pamětníků

 

Ladislav Čása, kronikář města
únor 2021

Datum vložení: 27. 2. 2021 14:50
Datum poslední aktualizace: 7. 3. 2021 14:10
Autor: Ladislav Čása

Mobilní aplikace

mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu. Využívejte naši mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie