Menu
město Horní Bříza
Horní Bříza

Historie hornobřízského základního školství - 10. část

10_5

.

Školní léta 1960 – 1968:
Poslání školy při výchově a vzdělávání všestranně rozvinutého a vzdělaného člověka

Na poválečné ročníky se hledělo jako na generaci vyrostlou již plně v nových společenských podmínkách, kterou je nutné ve školách vychovávat podle sovětských vzorů, a která již měla podle „chruščovovských“ vizí naplno zažít i nástup komunismu.

V těchto myšlenkách se na přelomu 50. a 60. let začal připravovat nový školský zákon „O soustavě výchovy a vzdělávání“. Jeho schválením 15. prosince 1960 byla zahájena další etapa výchovy a vzdělávání i na naší škole. V zákoně se praví:

„Vítězstvím socialismu vstoupil československý lid do nového období svých dějin. Všechno jeho usilování směřuje nyní k vytváření materiálních a duchovních předpokladů pro přechod ke komunismu.

Budování vyspělé socialistické společnosti a přechod ke komunismu vyžaduje všestranně rozvinutého a vzdělaného člověka. Jeho výchova je věcí celé společnosti a uskutečňuje se pod vedením Komunistické strany Československa.

Veliká úloha ve výchově nového člověka připadá škole. Posláním škol v Československé socialistické republice je vychovávat mládež a pracující v duchu vědeckého světového názoru v občany vzdělané, způsobilé osvojit si poznatky současné vědy a techniky, připravené ke společensky užitečné práci, v lidi tělesně zdatné, nalézající radostné uspokojení v kolektivu a v práci pro celek, prodchnuté ideami socialistického vlastenectví a internacionalismu - v uvědomělé občany Československé socialistické republiky, nadšené budovatele komunismu.“

Zákon prodloužil školní docházku znovu na devět let a mírně se odklonil od sovětského modelu školství.

Změnil název školy na Základní devítiletou školu v Horní Bříze a upravil vzdělávací plán. První stupeň znovu vyučoval předměty psaní a vlastivědu, k tomu přibyly tělesná, hudební a výtvarná výchova, cizí jazyk ruština a nový polytechnický předmět pracovní vyučování a možnost volby nepovinných předmětů. Škola v nich nabízela výuku anglického a německého jazyka, sportovních her a přírodopisná praktika. Do učebního plánu byl zařazen dobrovolný týdenní lyžařský výcvik. Středoškolské vzdělávání sestávalo z odborných učilišť, učňovských škol a středních odborných škol. Střední všeobecně vzdělávací školy (SVVŠ) nahradily poslední tři ročníky jedenáctiletky.

10_1

Učitelský sbor 1962/1963 - horní řada zleva: Šafránek, ředitel Vlasák, Čiperová, Chmelířová, Kepková, Nováková, Hrabáková, Petřík, Saxl, prostřední řada: Lepešková, Šleisová, Javůrková, dolní řada: Machová, Míšková, Drozdová, Šilpochová, L. Randová, Mikolanda, Šleis, Vališ

Zákon požadoval, aby zaměstnání dětí zahrnovalo povinnou výuku, odpočinek po vyučování, přípravu na další vyučovací den, dobrovolnou veřejně prospěšnou práci a zájmovou činnost v době, kdy rodiče jsou v zaměstnání tak, aby s rodiči děti trávily čas určený k odpočinku a zábavě.

Spolupráce rodičů se školou se ovšem neměla omezovat pouze na dohled nad školním prospěchem dítěte. Rodiče měli být nejrůznějšími prostředky ovlivňováni a „vtaženi“ do výchovné práce školy zejména při vedení zájmových kroužků, organizování exkurzí, besed apod.

Na konci každého školního roku pak učitelé zaznamenávali vyjádření dětí, čím chtějí být a proč. Přičemž na konci 5. ročníku měly být děti rozděleny do tří skupin: na žáky se zájmem a předpoklady pro zemědělskou práci, na žáky způsobilé k práci v průmyslu a děti pro ostatní druhy povolání. Metodika zvlášť zdůrazňovala, že učitel má vycházet zejména ze svého pozorování žáka – informace rodičů byly vnímány jako málo spolehlivé.

Konkrétně bylo zmíněno zemědělství, tzv. horké provozy v hutnictví, stavebnictví, hornictví a dále řemesla (pokrývač, kominík, klempíř, malíř pokojů ad.).

V pětiletých cyklech probíhal nácvik na spartakiádní vystoupení.

10_2

Se skladbami II. CS 1960 „Pohádka“, „Radostná jar“, „Bud připraven k práci a obraně vlasti“ a „Červené míčky“ vystoupili školní cvičenci na místní spartakiádě v sokolovně, na okrskové ve Třemošné, krajské v Bolevci a vybraných 25 hochů a 16 dívek se zúčastnilo finále v Praze na Strahově.

10_3
Spartakiádní vystoupení na sokolovně

10_4

Režim požadoval výchovně působit na děti v socialistickém duchu nejen po dobu jejich pobytu ve škole, ale i po vyučování. Jednalo se o celoevropský trend reagující na hluboké sociální proměny po druhé světové válce. V zemích západní Evropy se školy a zařízení s celodenní péčí začaly objevovat ještě dříve než v socialistických zemích. U nás pak podle sovětského vzoru vznikl systém tzv. mimoškolní výchovy.

Významným článkem tohoto systému byly zakládané školní družiny. Jejich síť se začala tvořit počátkem 50. let.

U nás byla školní družina při škole zřízena spolu se školní jídelnou již v roce 1953 v adaptovaném hostinci „U Karezů“ Na návsi. Poté se její činnost přesunula do školních tříd prvního stupně po ukončení vyučování nebo pracoven družiny v suterénu.

Družiny připomínaly spíše sociální instituci než zařízení se systematickým výchovným programem. Jejich ranní a odpolední provoz korespondoval se zaměstnaností matek.

Je třeba připomenout, že na přelomu 50. a 60. let raketově narostla zaměstnanost žen-matek v profesích lehkého průmyslu, zemědělství a služeb. Ta výrazně změnila předchozí po staletí formovanou úlohu ženy matky zabezpečující chod rodiny a péči o děti v domácnosti.

 Zájem o umístění dětí v mateřské škole i v družině byl i u nás enormní a jejich kapacita nepostačovala.
 

Práce s dětmi v tehdejší družině se zaměřovala především na přípravu na vyučování a zlepšení prospěchu slabších žáků. V družině si děti vypracovávaly domácí úkoly, dokonce to vítaly, protože po skončení pobytu si už mohly volný čas trávit podle svého nebo hraním a s rodiči. Hlavním účelem družin o letních prázdninách bylo zprvu zajistit péči o děti zaměstnaných matek.

Stát tak prakticky převzal veškerou péči o výuku a výchovu dětí a také značnou část hospodářské, lékařské a zubní péče o děti včetně školních pomůcek a stravování.

10_5

Veškeré učební pomůcky získávali žáci zdarma v první den školního roku.

10_6

Nabídka školního stravování sestávala z možnosti nákupu školní svačiny na velkou přestávku prostřednictvím žákovské služby a řeznictví p. Sudy naproti škole (pro ilustraci: 10 dkg salámu + 2 rohlíky za 2,20 Kčs), později závozem mléka a rohlíků z místní prodejny potravin a ze stravování ve školní jídelně. Lékařskou službu zajišťoval pediatr a zubní lékař.

Důležitou pozici v oblasti mimoškolní výchovy zaujímala Pionýrská organizace ČSM. V první polovině 60. let měla závratnou 85 procentní organizovanost všech dětí. Sdružovala nejprve děti ve věku od 9 do 14 let. Po III. sjezdu ČSM (1958) byly na škole zřizovány také oddíly tzv. jisker z žáků 1. až 3. tříd.

Činnost oddílů formuloval ve druhé polovině 50. let výchovný systém nazvaný „Co má znát a umět pionýr“. Důraz se kladl zejména na polytechnickou výchovu, svůj význam si udržela tradice soutěží tvořivosti mládeže zavedená již koncem 40. let. Žáci plnili podmínky odznaku STTM a STM. Počátkem 60. let se stále více zdůrazňovala potřeba tělesné výchovy, sportovní činnosti dětí a turistiky. V polovině 60. let byl dosavadní výchovný systém přepracován a v roce 1967 nahrazen „Pionýrskými plameny“ a „Pionýrskými cestami“.

10_7

Vztah školy a pionýrské organizace se začal měnit v roce 1964, kdy PO ČSM přistoupila k cílenému zakládání oddílů přímo v místech bydliště, aby se Pionýr neomezoval pouze na práci v prostředí školy a zvýšil se zájem dětí o činnost v organizaci. 

10_8
14. 3. 1960 - pionýrský slib ve 3. třídě za účasti komsomolců ze Sibiře

Ve stejné době také došlo k dohodě mezi ČSM a ČSTV, ČSPO, Svazarmem a tzv. zájmovými svazy (chovatelů, včelařů, rybářů atd.) o zakládání oddílů a kroužků pro školní věkové kategorie.

Na naší škole pracovaly kroužky pěvecký, dramatický, recitační, keramický, mičurinský, včelařský, fotografický. Nově byl ustaven taneční kroužek pod vedením M. Bláhové, který se v ročníku 1961/62 soutěže STM probojoval až do ústředního kola v Praze.

10_9

10_10
Taneční kroužek v prvomájovém průvodu 1961

V cvičební činnosti s žactvem pokračoval Tatran, oddíl žákovské kopané, v požárním sportu soutěžili mladí požárníci. Plnily se podmínky turistických odznaků „100 jarních kilometrů“ a sportovních „Buď připraven k práci a obraně vlasti.“

10_11

Součástí mimoškolní výchovy bylo také: dopisování s dětmi, pořizování sbírek, pěstování rostlin, výroba modelů, sběr léčivých rostlin a odpadových surovin, domácí četba doporučené literatury a dětských časopisů apod.

Značně rozšířeným koníčkem dětí bylo sbírání poštovních známek, nálepek krabiček od zápalek, odznaků, obalů od žvýkaček, starých peněz, fotografií herců a zpěváků, pohlednic…

10_12

Nesmíme zapomenout ani na pokračující zájmové studium dětí v pobočce lidové školy umění. Výuce hry na hudební nástroje se věnoval každý desátý žák školy.

 

Prameny:
Knapík, J. a kol.: Děti, mládež a socialismus v 50. a 60. letech, SU 2014
Kronika obce Horní Bříza, díl V.
upravené vzpomínky pamětníků

 

Ladislav Čása, kronikář města
leden 2021

Datum vložení: 30. 1. 2021 13:14
Datum poslední aktualizace: 7. 2. 2021 10:33
Autor: Ladislav Čása