90 let budovy hornobřízské Masarykovy školy; Život a dílo jejího architekta Hanuše Zápala

30. srpna 1931 se ke staré škole z roku 1890 vydal mohutný průvod. V něm kráčely školní dítky, obecní zastupitelstvo s místní školní radou, korporace a občanstvo. Před ní se průvod na malou chvíli zastavil, aby se se starou školou rozloučil její řídící učitel František Valeš.

Poté se průvod odebral na prostranství před novou školu k jejímu slavnostnímu otevření. Slavnost zahájil sbor místního pěveckého sdružení, slavnostní projevy učinili Dr. R. Šimek, zemský školní inspektor, zástupci úřadů a různých spolků. Státní hymny oficiální část ukončily. Budova byla otevřena a účastníci slavnosti procházeli budovou a se zájmem sledovali její vzorné zařízení.

Ze slavnosti byly odeslány pozdravné telegramy panu prezidentu T. G. Masarykovi a ministru školství a osvěty. 

Od této události uplynulo letos „v koronavirové tichosti“ 90 let.

Příprava stavby i vlastní stavba byly provázeny mnohdy složitým jednáním, problémy i tragickou událostí.

(Některé z nich v první části příspěvku připomenu, v druhé části přiblížím osobnost architekta Hanuše Zápala, autora projektu školní budovy z roku 1931.)

Nakonec bylo vynaložené úsilí korunováno předáním do užívání moderní školní budovy, která poskytla své prostory a zázemí ke vzdělání již několika žákovským generacím. Slouží svému účelu dodnes a zůstává oprávněně chloubou našeho města.

Část první
Rozhodnutí o stavbě nové školy, komplikace s výběrem vhodného projektu, výstavba

Ve 20. letech minulého století postupně přibývalo v budově školy z roku 1890 žáků natolik, až přestávala prostorově postačovat. Proto bylo zastupitelstvem obce v dubnu roku 1927 rozhodnuto, aby namísto rozšíření školní budovy jen pro školu obecnou, byla podána žádost ke zřízení také měšťanské školy a o postavení nové účelnější budovy společné jak pro školu obecnou, tak i měšťanskou. Podaná žádost byla nejprve zemskou školní radou zamítnuta.

V březnu 1928 se místní školní rada usnáší pro stavbu nové školy na její školní zahradě (v ulici Za Starou školou) a vypisuje veřejnou soutěž na návrhy budovy pro školu obecnou a měšťanskou. Do soutěže se přihlásilo 10 účastníků. Jako nejlepší byl posouzen návrh architekta V. Baxy z Plzně Doubravky.

Po opakované žádosti v prosinci 1928 bylo zřízení měšťanské školy smíšené v Horní Bříze nadřízenými školskými úřady povoleno s podmínkou, že do ní budou přijímány i děti z okolních obcí.

Následně bylo místo ke stavbě nové školní budovy pro školu obecnou i měšťanskou opětně posouzeno a změněno. Byla vybrána nová lokalita o rozloze 7.900 m2, a to proti sokolovně na pozemcích, které byly odkoupeny od rolníků L. Prusíka a J. Beránka.

Nepředpokládalo se ale, že kolem zpracování a odsouhlasení projektu včetně určení zhotovitele díla nastanou neplánované tahanice.

Po schválení nového místa totiž předložil obci bez vyzvání místní stavební podnikatel Václav Pauer návrh na podobu budovy, který obecní zastupitelstvo s výhradami a po některých úpravách odsouhlasilo a okresní školní výbor vydal povolení ke stavbě podle těchto plánů. Ke stavbě podle tohoto projektu však nakonec nedošlo!...

Místní školní radě se totiž Pauerův projekt, ani přidělení realizace stavby, nezamlouvaly a začala jednat. Nejprve řešila změnu přidělení stavby. Vyzvala několika plzeňských firem k podání konkurenčních nabídek na zhotovení díla. Došly čtyři.

Na doporučení místní školní rady obecní zastupitelstvo své rozhodnutí přehodnotilo. Namísto stavební firmy V. Pauera zadalo nově stavbu školy firmě „Společnost stavitelů Mandaus, Doubek, Pechman a spol. v Plzni“. Proti tomuto změněnému rozhodnutí se V. Pauer odvolal k okresnímu stavebnímu úřadu. Jeho odvolání bylo zamítnuto.

Po tomto rozhodnutí přišla na řadu změna projektu. Pauerův projekt byl předložen k posouzení v té době již uznávanému architektovi, specialistovi na stavbu školních budov, Ing. Hanuši Zápalovi.

Ten k Pauerově projektu uvedl, že je nehospodárný, protože nebylo využito všech ploch, okna jsou úzká, třídy malé, chodby příliš dlouhé a byt školníka je nevhodně umístěn. Projekt je tudíž vzhledem k dnešním školním požadavkům zastaralý a nesnesl by prý soudobé veřejné kritiky. Sám se uvolil vypracovat projekt nový.

Kopie originálu Zápalova stavebního plánu:
přízemí s učebnami, tělocvičnou, kabinety, schodišti, chodbami a WC

Okresnímu stavebnímu úřadu tedy obec předložila Zápalův návrh. Úřad ale po jeho zhlédnutí stále trval na realizaci dle původního projektu V. Pauera. Své stanovisko úřad změnil teprve až po osobním jednání s Ing. Zápalem. Ten byl následně vyzván k vypracování podrobných plánů a rozpočtu stavby.

Architekt Ing. Hanuš Zápal umístil budovu záměrně s dostatečným odstupem od hlavní silnice s budoucím využitím širokého volného prostoru pro parkovou úpravu.

Třípodlažní budovu školy navrhl jako osově symetrický, překvapivě strohý hranol, jemně členěný mělkými rizality. Při koncích hlavního průčelí umístil vchody obou škol a jejich schodiště, na která v každém podlaží navazovaly chodby, osvětlené velkými okny v bočních průčelích. Na vzhledu fasády krajní koncové sekce zdůraznilo, kromě úzkých oken schodišť, režné cihelné zdivo šedé barvy. Pás ze stejného materiálu propojil v hlavním průčelí rovněž okna posledního patra, zatímco okna prvních dvou podlaží dostala po dvojicích výrazné společné šambrány. Střední čtvrť zadního průčelí zdůraznil široký mělký rizalit, členěný vysokými okny tělocvičny, jejíž prostor zaujímal výšku zvýšeného přízemí i prvního patra.

Projekt v moderním pojetí tzv. funkcionalismu byl nakonec v únoru 1930 schválen k realizaci a bylo vypsáno také nové „ofertní“ řízení k zadání stavby školy.

Z osmi stavebních firem dne 1. dubna 1930 zadala místní školní rada stavební práce firmě „Ing. V. Nekvasil, stavitel v Praze – Karlíně“ za nabídkovou cenu 1.611.000 Kčs a zhotovení ústředního topení firmě J. K. Rudolf za 180.223 Kčs. 

Peripetie kolem projektu a dodavatele díla skončily…

7. dubna 1930 byla stavba zahájena.

Stavba školy provedená za rok a čtyři měsíce si, bohužel, vyžádala i lidskou oběť.

17. června 1930 prorazily 3 cihly spadlé z II. patra lešení zedníkovi J. Neškodovi z Příšova lebeční kost. Úderem omráčený dělník padl obličejem do karbu s vápnem a nárazem si přivodil ještě vnitřní zranění. Po ošetření místním lékařem byl hospitalizován v plzeňské nemocnici, kde přesně měsíc na to těmto zraněním podlehl.

Na slavnostní schůzi obecního zastupitelstva a místní školní rady 7. března 1930, konané na počest 80. narozenin prezidenta republiky T. G. Masaryka, bylo usneseno odeslat žádost Kanceláři prezidenta republiky, aby se nová škola jmenovala po prezidentu republiky. Kancelář v září 1930 oznámila, „že prezident republiky svolil, aby nová školní budova pro školu obecnou a měšťanskou nesla název Masarykova škola.“

Celkové náklady zhotoveného díla se vyšplhaly na 2.367.000 Kčs a překročily původně plánovaných 1.996.000 Kčs. Na stavbu si obec vypůjčila 1.000.000 Kčs u místní pobočky Kampeličky se splátkou na 40 let a 5-8 % umořováním. Uvedený obecní dluh se pak v době hospodářské krize stal závažným dlouhodobým problémem obecního hospodaření.

Nicméně v neděli 30. srpna 1931 zažila Horní Bříza jeden z nejvýznamnějších dnů své historie: Slavnostní otevření Masarykovy školy a předání obecné školy řídícímu učiteli Valešovi a měšťanské zatímnímu řediteli Stanislavu Bulantovi předsedou místní školní rady p. Juliem Fenclem.

30. srpen 1931 - Slavnostní otevření Masarykovy školy v Horní Bříze

Vyučování bylo ve školním roce 1931/1932 zahájeno s 287 žáky (z toho na obecné škole s 166, na měšťanské se 119 žáky, z nichž 45 bylo místních a 74 z jiných obcí).

Při zahájení výuky byla ale vybavenost tříd provizorní. První zásilka lavic přišla až 18. listopadu od firmy „Bratři Rubešové Litol-Lysá nad Labem“.

Brzy však škola disponovala na tehdejší dobu nejmodernějším zázemím pro výuku. Jednalo se o vzorové posluchárny a kabinety fyziky a chemie se zatemněním, přírodopisu s mechanickou botanickou a akvarijní policí, vybavenou školní dílnu, kreslírnu, tělocvičnu, cvičnou kuchyni, sprchy, ve třídách byly instalovány reproduktory školního rozhlasu, na střeše anténa pro příjem rozhlasu.

Opuštěný manipulační prostor staveniště v bezprostředním sousedství školy byl upraven na školní zahradu a hřiště, které bylo za pozoruhodného přispění žactva v prosinci osázeno žáky pamětními břízkami.

Ladislav Čása, kronikář města
listopad 2021

Prameny:
Pamětní kniha obce Horní Bříza od r. 1923
Školní kronika Masarykovy měšťanské školy smíšené v Horní Bříze
Pamětní kniha Obecné školy Horní Bříza