Město Horní Bříza
Třída 1. máje 300
330 12 Horní Bříza
Horní Bříza
Členům Spolku i široké veřejnosti je předkládán nástin dohodnutého časového rozvrhu letošní Valné hromady:
(Výše uvedená informace o přípravě Valné horomady vložena dne 29.09.2013, den po svátku Svatého Václava, patrona země České).
08. června 2013
Odjezd na Valnou hromadu Francouzsko-českého Spolku ve Villeneuve sur Yonne, dne 31.05.2013
Úderem devatenácté hodiny večerní, tentokráte na noc, vyjel mikrobusík s devíti cestovateli navštívit výroční jednání našich francouzských přátel. Sestava se tentokráte dávala těžko dohromady, protože počasí nepřálo a chmurná předpověď se v Čechách vyplnila v podobě dalších osudových záplav.
Vlastní Valná hromada se konala letos v komornějším obsazení i ze strany hostitelů, protože řada osob z jejich početné členské základny má pracovní povinnosti i ve sváteční dny, resp. řada členů je na cestách.
V sevřenějším seskupení byla o to dělnější a cílenější rozprava nad přednesenými referáty. Účast starosty města na takovéto akci je ve Francii zřejmě samozřejmostí. Za náš spolek poinformoval Mgr. L. Čása, za MěÚ pozdravil jednání místostarosta p. Z. Procházka.
Jedete-li tisíc kilometrů za přáteli, není již zatěžko přidat i pár desítek kilometrů v samotném místě a podívat se po jejich regionu.
(Na tomto místě zůstává informace o cestě rozpracována, do získání dalších upravených fotografií od cestovatelů).
21. května 2013
Prezidentka svolává
na středu 22. května 2013, od 18:00 členskou schůzi.
Místo konání je tradičně ve školní kuchyňce MZŠ.
Program:
Členstvo srdečně zváno, prosíme vyřídit i těm co nemají e-mailovou adresu.
Ilustrativní foto: Napoleon ve Fontainebleau
Pod čarou starší příspěvky zaváté loňským i letošním sněhem, neb zima byla dlouhá a nevlídná.
Kde jinde nežli právě na stránkách místního Francouzského spolku by se měly objevit zachráněné útržky ze „Zápisníčku mladičké Francouzky“.
K čemu je důležitý seniór, jeho pes a dlouhá hůl
(I. část, téměř jen úvodní, případné pokračování na popud čtenářstva)
Nebýt senióra, na naší vsi nazývaného častěji méně honosným titulem důchodce, jeho věrného společníka, také již nikoli nejmladšího, a v neposlední řadě dlouhé dřevěné hole, o kterou se artritický důchodce na svých špacírech opírá, nezvěděli bychom ničehož ze „Zápisníčku mladé Francouzky“.
Nad obcí Horní Bříza se v severním polesí nalézá několik opuštěných „Oprámů“ bývalých lomů na kaolin, které byly těženy někdy na počátku devatenáctého století, kdy se na kalendáři v domácnostech bílých havířů za rokem 1800 počaly objevovat nesměle malá celá jednomístná čísla. Dnes vodou u dna vyplněné a stromovím po stranách bohatě obrostlé oprámy slouží při procházkách jako místa, kde mnohé špacíry spějí do své poloviny. Po prohlídce jižního zarostlého lomu snad nahlédnout i do severního, většího. Pokud počasí přeje a do setmění daleko, delší cestou k „modrému kříži“ a odtud v pokročilých hodinách po klidné široké, ale již průmyslové cestě zpět domů.
Když pán se psem přicházejí k okraji jižního lomu, pes jeví neklid a snaží se z roviny okolního lesa slézat dolů směrem k hladině vody v zatopeném lomu. Po několika krocích jeho páníček zjistí co psa tak zneklidnilo. I on se diví – snad dvě stě let zde odpočívá opuštěný lom a zatím jej všichni příchozí mlčky ctili jako památku na práci předků před třemi, čtyřmi generacemi. Až nyní zatím neznámý podnikavec znectil toto místo navážkou odhadem několika valníků stavební suti.
„Tak to vidíš Riki, ani tobě se to pejsku nelíbí. V dobách, kdy obec neměla sběrný dvůr a okolní vesnice jakbysmet, tak nikoho ani nenapadlo sem vyvážet šunt“. „No oni už si to strážníci vyšetří, když se chce, dnes už ze stop, kterých stavební rumiště nese bezpočet, došetří který výlupek to sem navozil“ brumlá si sám pro sebe a trochu k psovi starý pán.
„Je divné, že lidi mají takovou drzost, že sem i s cihlami vyhodí i nějaké papíry a písemnosti“. Dlouhá hůl se prohrábne mokrou sutí při okraji, stačí se sehnout a uchránit nález mokrého sešítku od psích zubů. Sešítek je ve strašném stavu, jen dává tušit, že byl asi nějakým zápisníčkem, pracně ručně vázaným o čemž svědčí zbytek jemného ručního stehu hřbetu.
„Pejsku tak to ti nedám, to je tuze zajímavá věc. To si nemohl psát ten raubíř co sem navážel ten odpad, to je záhada jak se sem mohl deníček, asi nějaké romantické studentky, dostat.“ „ O to větší překvapení, že na zbytcích stránek lze rozeznat, že písmo není česky, ale je to francouzský text. Tady u nás a někdo píše po francouzsku?!“ .
„Dlouho to zde ležet nemůže, to by to počasí už dávno zničilo k nepřečtení - a tady čtu, to jediný, co mi něco říká: Avril 1996“ .
S kým jiným si důchodce na osamělých procházkách má povídat nežli se svým věrným posluchačem Rikim. A kdy je větší příležitost, nežli při takovém nálezu – určitě to musí být nějaký zajímavý deníček.
„Kolipa jí může být dnes let, když to psala v roce 1996, před patnácti lety a to už jí ňákej rok musel být?“
DÍL II.
Něco vody uteklo v potůčku pod Horními Břízkami, a velice mnoho vody v mohutné řece jménem Yonna. Rozmotávat zašmodrchaná klubka životních osudů je věc přetěžká, složitá a nanejvýše citlivá. Dlouho, až příliš dlouho se zdálo, že stopa vede k české slečně, která si své poznámky psala ve fránině, tehdá se ji učila a dodnes se s ní ve Francii při dovolených dobře dohovoří.
Tak jak to dobře znáte z detektivek Agathy Christie dlouho vás autorka poutá k jiné, či jiným podezřelým osobám, aby v posledních stránkách sama a bez cizí pomoci rozmotala složitost, kterou zločinec či odporný kriminálník v rouše beránčím na vás a i na nás nastražil. V detektivním románě se lze schovat za slečnu Marplovou, či nechat za sebe promlouvat šedé buňky mozkové belgičana Ercule Poirota, že?
Jenže v našem praktickém životě, vzpomeňte když hledáte zapomenutou věc, kolik falešných cestiček projdete, co míst přehrabete v krajním zoufalství.
A kde nakonec se ty klíče od auta našly? Nevzala si je manželka, což jste na jistotu čekali a také je na ní vymáhali, už vůbec je nevzal sousedův černý kocour co chodí k vám vyspávat na vaši tak měkkou rohožku, zbytečně jste převrátili chatu naruby, i když ....už přihořívá! Byl tehdá sníh a dost sněhu. Klíče se prostě při nakládání věcí do auta pomaličku vysoukaly z vaší kapsy a sklouzly, zapadly nehlučně do vrstvy sněhu a přesto, že jste tenkráte i sníh rukama prohrabali, ...klíče jste našli až trochu polevilo, sníh začal tát a klíčky vykoukly jak jarní podběl ze špinavé vrstvičky zbytků sněhu.
Obdobně mnho nepravých cest čeká badatele, který chce přijít na stopu minulým událostem. Co jen se takoví profesionální archeologové, za bádání dokonce placení, co ti se nafantazírují, roky se flekují argumenty a tenkými důkazíčky, na co že právě tato jáma starým Keltům sloužila, takových bratru 600 let před Kristem?
Na stejných rozcestích jsme i my když se chceme dopátrat osudu Francouzsky na našem území. A hle, je zde první smělé tvrzení, že opravdu šlo o děvče z Francie. V této verzi si totiž vzpomeneme na roky před rokem 1968, kdy tehdejší naše hospodářství šlo tak říkajíc "zu grunt" a velice ochotně umožňovalo zájezdy "valutovývh cizinců" do tehdejšího Československa.
Za západní autocar se po přejezdu hranice z BRD pověsilo auto s vexláky, osádka kterého při první delší zastávce obtížila cizince nabídkou směny v lepším kurzu, nežli byl oficiální. Dokonce tehdá existovala t.zv. o povinná směna, aby si stát mohl plánovat kolik na turistu vybere marek, či franků. Kdo z cizinců chtěl československé koruny navíc volil ještě směnu s vexlákem.
Verzi francouzské slečny a českého, moravského neb slovenského vexláka jsme při pátrání zavrhli, zatím. Žádný, ani nepřímý důkaz nemáme. Navíc vexlák se musel každý den točit mezi hranicí a Plzní, Prahou, aby nepřišel o rito. Nemohl se slečně věnovat každý den po dobu jejího desetidenního mládežnického zájezdu.
(Na tomto místě klávesnice bude respektovat noční dobu a ..pátrání po tajemnu minula přerušíme, nechybí totiž mnoho do nového dne 09.06.2013)
Pod čarou milý čtenáři, potažmo čtenářko, na místě prvním, ponechávám řádky z ledna 2012. Jako věčný nářek a to i s vědomím, že se píše o rok a pět měsíců více.
Na tomto místě vážený čtenáři, příběh zápisků mladé Francouzky přerušíme. Pokusím se tuto první úvodní část otisknout do Aktualit Francouzského spolku. Pakliže se dole v diskuzi pod články na stránkách tohoto spolku objeví časem Vaše reakce na nalezený zápisníček, žádost o pokračování a nutný překlad z potrhaných stránek, na tento Váš podnět budeme v postupném zveřejňování pokračovat.
Nebude-li žádná reakce, je to důkaz, že tyto webstránky u nás téměř nikdo nečte a že „v současných každodenních starostech a zahaleni do centrálně mediálního oparu" Vám může být nějaký příběh, potažmo i jeho spolkový nositel jaksi oba ukradeni i s neznámou Francouzkou, ať si byla jaksi chtěla mladičká.
Přepisovatel přepisující pro Vás pod. zn. T. Vloženo 23. ledna 2012.
(Záznam z průběhu hry Pétanque a výsledková listina jsou uvedeny na hlavní stránce, v rubrice "O nás". Datum vložení 03. 07.2011)
Veřejnosti Francouzského spolku i veřejnosti spolku toliko nakloněné se oznamuje, že v pátek 24. června roku tohoto 2011, úderem hodiny sedmnácté začne srocování hráček a hráčů v hru Pétangue!
Hrací plocha byla Radou spolku vybrána několik kročejů od pípy a kotlů varných restaurantu Oáza. Organizátoři předpokládají osvědčený průběh této společenské hry pro tento den přesazené ze země Francouzské do země naší pod samotné Horní Břízky.
Průběh klání bude několikakolový, díly a fáze pro názornost hodnou J.A. Komenského, znázorníme v dalších obrazech (použita fota z r.2009):
První kolo: Borci se nejprve posílí (ve zlatém řezu fotky leží zlátnoucí buřtíky)
Následuje druhé kolo, kdy je třeba dodržet pitný režim před kláním i během vlastního klání. Momentka zachytila potřebu objednat druhé!
Pravidla hry a bezpečnostní opatření proti řádění rádoby fanoušků je nutno těsně před zápolením borců aktualizovat - toho se zhostí Ti nejzkušenější (fotografie byla z bezpečnostních důvodů z této stránky stažena, nejzkušenější musí zůstat a zůstávají utajeni).
Následuje vlastní hrací kolo, zde ukázka citlivě zvoleného greenu, v zádech restaurant:
Snahou házejících borců je hodit koulí tak, aby se zastavila nejblíže k dřevěné kuličce (foneticky košonek, český překlad prasátko), kterou hází první hráč nejdříve a označuje tak cíl vrhnutí, viz. detailní foto. Vzdálenost mezi košónkem a nejbližšími k němu koulemi je odměřována provázkem dovezeným od řeky Yonny. Hra je náročná pro jednotlivé borce nejenom fyzicky, ale zejména duševně - je nutno zapamatovati si, kterou koulí, resp. koulemi dotyčný házel a kde mu momentálně koule leží, a to v každém postupovém vrhu.
Závěrem po naší "názorné procházce hrou Pétangue" nezbývá nežli popřát dorazivším borkyním a borcům vhodné podvečerní počasí, jaké je ostatně při této akci obvyklé, dobrou chuť nad buřtíky i vychlazeným pivkem, veselou zábavu v kruhu přátel a po ztrátě kalorií z pohybu na greenu i správnou volbu z jídelního a nápojového lístku v místní restauraci.
Zápisné je 50.-Kč/na osobu, na pokračující sezení, které vyhodnotí sportovní i jiné výsledky, je dobré míti v měšci ještě něco navíc!
S pozdravem "Ať se daří valivému pohybu pod Břízkami Horními" se do pátku výše uvedeného loučí............
Váš administrátor těchto stránek.
(Starší informace jsou ponechávány na stránkách pro případného zájemce o sledování kolotání času ve spolkovém prostoru Francouzsko-Českém).
Povídání o víně při víně v pátek 1. dubna
Vážení zájemci, jako každým rokem připravuje Francouzský spolek košt moravských vín. Redakci je znám ke zveřejnění již výše uvedený den konání v čase od 18,30 hod, v jídelně Masarykovy základní školy.
Víno bude dovezeno z vinařství "Hrdina a dcera". Přednášku o víně provede majitel vinařství a producent nabízených vín pan Hrdina osobně.
Redakce se bude pídit po dalších podrobnostech, které jsou ve stavu jednání.
Redakce doplňuje textovou informaci o tuto dobovou fotografii ze starých dobrých časů, kdy se jídlo neslo na stůl a kvalitní víno čekalo na odzátkování.
(Text doplněn a fotografie vyměněna 15.03.2011)
Aktualita pro členy spolku, která se váže na plánovaný košt vín:
(Vloženo 18.03.2011)
Výstava amatérských fotografů z Plas v Masarykově škole
Na četné dotazy široké hornobřízské veřejnosti, kdo se skrývá pod skupinou FO3, alias Fotři, která bude od 24. března 2011 vystavovat po tři týdny své fotografie ve výstavních prostorách v I.patře místní Masarykovy základní školy, přináší naše redakce jako jedna z prvních fotografii z výletu tohoto spolku.
Fotografie byla pořízena na vrcholu Vladaře, který je pro Fotry horou posvátnou. Ačkoli FO3 má v názvu počet zakladatelů, uběhla jistá doba a po přesném přepočtu sám spolek se dopočítal členů čtyř. Aby se již přepočítávání nemusilo opakovat, spolek se na tomto počtu navěky zastavil. Na své akce však zve své hosty a to jak na fotovýlety (viz. fotografie níže), tak na své výstavy coby spoluautory.
Pro přímé účastníky vernisáže výstavy konané ve ČT 24.03. v 18.00 v ZŠ je připravena následující otázka: Kolik Fotrů je na fotografii a kolik je na fotografii hostů této skupiny? Jako nápovědu Vám redakce sděluje, že na fotce byla zachycena pouze první příchozí skupinka a to téměř ihned po výstupu. Zbytek výpravy byl ještě na diretisimě k vrcholu.
(Vloženo na četná přání fanynek z okresu Plzeň sever, dne 18.03.2011)
(Správná odpověď: Ze skupiny Fotři je na snímku pouze F. Lorenz, druhý zleva, 28.03.2011)
Ohlédnutí se za vernisáží výstavy
Protože na webových stránkách města pod Občanským sdružením Betula Viridis se již čtenáři od pondělního rána dne 28. března dozvěděli informaci o výstavě a i částečně o průběhu vernisáže, ohlédnutí za vernisáží provedeme pomocí fotografií jednoho z Fotrů. .
(Vloženo dne 28.03.2011)
Leden 2011:
Zasedání administrativní rady spolku
Na pátek 21. ledna bylo svoláno jednání administrativní rady našeho spolku. Souhrnné výsledky a plány činnosti na nejbližší měsíce nejsou ještě do redakce těchto stránek předány, přesto ale můžeme níže informovat o připravované přednášce.
Přednáška o historické francouzské stopě v našem kraji, konání 9.února v 18.00
Jedná se o přednášku profesora PhDr. Jana Kumpery, CSc., vedoucího katedry historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni.
Přednáška se bude konat ve středu 9.února v aule ZŠ Masarykovy základní školy v Horní Bříze od 18.00, pod názvem SVĚTLO Z FRANCIE.
Téma: Cisterciáci a jejich úsilí o obrodu středověké církve a společnosti.
Pan profesor Jan Kumpera je již ve Francouzském spolku dobře znám, přednesl zde za minulá léta řadu velice zajímavých přednášek. Zná i své hornobřízské posluchačstvo a můžeme s jistotou očekávat, že ani tentokráte nepůjde o žádnou ponurou nostalgii nad zaniklým životem klášterním, ale že budeme poutavým slovem seznámeni s historickou stopou, kterou Cisterciáci nesmazatelně zanechali například v nedalékém městečku Plasy, nebo jejich trapistická odnož v klášteře Nový Dvůr u Teplé.
Pro účastníky přednášky je přichystáno pořadateli jisté překvapení, se kterým budou v průběhu večera seznámeni . Máme se opět na co těšit!
(Vloženo 30.ledna 2010)
Prosinec 2010:
Ohlédnutí za časem těsně předvánočním ve Villeneuve sur Yonne
Redakčně upraveno, čerpáno z cestovního deníčku jedné z účastnic Lenky Jalůvkové.
Píši slíbené poznámky z cesty do Villeneuve sur Yonne. Je prosinec 2010. Z Čech jsme vyjeli ve čtvrtek 16. prosince brzy ráno. Počasí je krajně nevlídné, mrzne a proti nám fouká západní vítr.
Posádku tvoří řidič Roman Vančura, Jitka Kozlová a Lenka Jalůvková. Po příjezdu do spřáteleného města budeme připravovat česká jídla v rámci Vánočních trhů (Marché Noel), které se konají o tomto víkendu.
Do Villeneuve sur Yonne přijíždíme po devatenácté hodině a spěcháme na společnou večeři, která je připravena v klubovně francouzské části spolku. Při večeři jsou probírány i plány na příští rok. Uskuteční se výměnné zájezdy dětí ze základních škol obou spřátelených měst a ve Francii proběhne oslava 15. výročí trvání Spolku.
(Poznámka: termínové upřesnění vlastních akcí bude včas na stránkách zveřejněno).
Ubytování máme připraveno v jednotlivých rodinách.
V pátek stiháme koupit základní potraviny k vaření, které se z Čech nevozí a vždy se kupují na místě. Jsou to například vepřové maso a brambory. Do večera musí být postaven „stánek“ Hospoda u Švejka včetně jídelní části a konečné dekorace restaurace.
V sobotu od rána začíná vlastní vaření.
Menu:
Předkrm: Obložené vejce.
Hlavní chod: Vepřová roláda s bramborem a zelím, zdobeno klobáskou.
Desert: Zmrzlina s vaječným koňakem.
Ve stánku je prodáváno plzeňské pivo, je nabízena káva a při slavnostním otevření trhů nechybí chlazená Becherovka na uvítání.
Stálí hosté naší restaurace za léta přivykli k českému vepřovému a k zelí, které však vyžadují v odlišné úpravě. A tak v nabídce jídel nesmí vepřové maso a „jejich“ zelí chybět, u desertu je vyhledáván vaječný koňak.
Přítel Jean Pierre, peče přímo před zraky hostů ve stánku bramborové placky, které jdou velmi rychle na odbyt.
Hlavní jídla se připravují v zařízené kuchyni v polosuterénu (viz. foto níže) a obsluha nosí tácy s talíři nahoru na sál, kde jsou rozmístěny stánky restauratérů.
Neděle probíhá obdobně pouze s tím rozdílem, že večer se koná zakončení Vánočních trhů 2010 a rozloučení s ostatními vystavujícími a restauratéry z okolních stánků. Oba dva dny vaření proběhly v přátelském ovzduší.
V pondělí ráno uhodila hodina rozloučení s městem a s našimi francouzskými přáteli.
Napadl však čerstvý sníh, který komplikuje situaci na silnicích. Dlouhou cestu domů však zvládlo nejenom naše auto, ale i jeho zkušený řidič.
Jak dopadl cestovní deníček a poznámky z něj přenesené na tyto stránky posoudí sám čtenář, pokud dočetl až do těchto míst.
