Město Horní Bříza
Třída 1. máje 300
330 12 Horní Bříza
Horní Bříza
.
Začátkem března pětačtyřicátého roku se na továrně utvořila další z odbojových skupin doby okupace provádějící sabotážní akce. V jejím vedení působili Jaroslav Vozka, Jan Vokr a Václav Kydlíček.
Počátkem dubna se sovětská armáda objevila na Moravě a 18. dubna překročila americká armáda u Aše čs. hranice. Výbušná situace v protektorátu narůstala…
Po odchodu Vlasovovy armády 12. dubna navázala odbojová skupina spojení se dvěma partyzánskými skupinami, které operovaly v Horní Bříze a v jejím nejbližším okolí. Jedna z nich, tvořená pěti Gruzínci, byla v chatě na kaolince pod vedením Dr. Knadarii. Druhá, čtyřčlenná v čele s M. Straškovem, se usídlila v blízkosti dvora Býkov. Obě partyzánské skupiny dostávaly instrukce od svého velení radiovou stanicí.
Odbojová skupina na továrně je zásobovala jídlem a ošacením, nástroji a nářadím k provádění sabotážních akcí, předávala informace o rozložení a síle okupační armády, podávala zprávy o zaminovaných území, skladištích zbraní, munice apod.
Na příkaz londýnské vlády byl i u nás sestaven, a to tajně, Revoluční národní výbor v Horní Bříze. Na jeho tvorbě se podílelo asi 14 lidí. Ten se měl po osvobození stát jediným právoplatným orgánem vedení obce. Členové výboru se řídili instrukcemi plzeňského ústředí a byli v kontaktu s revolučními národními výbory v okolních obcích.
Sebevražda A. Hitlera 30. dubna silně demoralizovala německé vojáky. České obyvatelstvo spontánně povstalo…
Povstání v Přerově 1. května, při kterém byla veřejně vyhlášena Československá republika, přivolané jednotky SS ještě potlačily… 2. května povstala Olomouc… 3. května Nymburk… Plameny povstání šlehaly směrem ku Praze… 4. května odpoledne dochází v Praze k prvním nepokojům… Na druhý den 5. května zde vypukne povstání.
Demarkační linie postupu spojeneckých armád vedoucí přes Horní Břízu
Ve 4,15 ráno převzal na poštovním úřadě poštovní zaměstnanec pan Roubal tuto zprávu:
1. ČSR je opět republikou
2. obyvatelé nemají klást odpor odcházejícímu německému vojsku
3. napomáhat osvobozujícím armádám při postupu
4. vyvěsit prapory v čsl. barvách
5. úřední řečí je čeština
Zprávu okamžitě oznámil poštmistrovi Pawličkovi a „hned letěla tato úžasná, tolik očekávaná zvěst četnictvu, továrně, obecnímu úřadu a odtud dále, od úst k ústům, od domu k domu“(P.k.).
Nad četnickou stanicí se v 9,30 objevila čsl. státní vlajka a během několika minut byly všechny veřejné i soukromé budovy ozdobeny vlajkami československými, ruskými, americkými i anglickými, které lidé doma dlouho před převratem tajně připravovali a ukrývali.
Dobový snímek radnice – vystavěna podle projektu V. Šimana v letech 1940-48
Ráno se schází poprvé ilegální revoluční národní výbor ve složení: Vozka Jaroslav, Kalivoda Emanuel, Sopr Vojtěch, Peroutka Alois, Kraus Jaroslav, Fencl Julius, Urban Rudolf, Karásek Bartoloměj, Mancl František, Ing. Fišer, Zimmerhackl Josef, MUC. Duchek Karel, PhC. Vokr Jan, Dolejš Karel, Drozda Václav, Kožíšek Václav, Beránek František. Výbor přijímá opatření, která bude nutno v nejbližších okamžicích učinit.
Je organizován vojenský oddíl pod vedením št. kpt. Krahulíka připravený na pomoc Plzni nebo Praze.
Dva členové RNV P. Urban a Vozka odjíždějí autem ozdobeným čsl. vlajkami do Kaznějova, kde se soustřeďovaly zprávy o manifestačních projevech a prohlášení republiky. V 10 hodin se delegáti vracejí a 5 minut poté zní nad celým krajem dlouhý desetiminutový nepřetržitý tón sirény. „Tentokrát však neoznamoval konec leteckého náletu, ale nebezpečí mnohem horšího, zákeřnějšího, konec nebezpečí německého.“(P.k.)
A v tuto dobu se konečně ozvala plzeňská vysílačka, která, jak bylo předem ujednáno, měla po osvobození Plzně podávat pro celý okres přesné pokyny: „Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří“, to byla první slova svobodné západočeské metropole, která se stala signálem burcujícím celý plzeňský kraj, aby povstal…
Vlaková souprava Vlasovovy armády na hornobřízském nádraží
Bezprostředně po vyhlášení byly otevřeny železniční vozy vlakové soupravy Vlasovovy armády, které od 12. dubna stály na místním nádraží. V nichž mělo být údajně uloženo množství zbraní. Nalezeno však bylo jen 7 pušek, 2 kulomety, 1 minomet a 9 pancéřových pěstí…
V tu dobu bylo už týden v továrních kasárnách ubytováno 31 slovenských vojáků, příslušníků bývalé armády generála Viesta, kteří se odzbrojeni vraceli z německého zajetí.
(Poznámka: Gen. R. Viest velel 1. čs. armádě, která napomáhala Slovenskému národnímu povstání a snažila se zastavit postup německých jednotek proti povstalcům. Jeho armáda byla poražena. 3. listopadu 1944 byl Němci zajat a odsouzen k trestu smrti, z vojáků se stali váleční zajatci.)
Protože neměli zbraně, tak jedinými ozbrojenými složkami, které byly k dispozici v obci, zůstávaly jen obě partyzánské skupiny. V souladu s instrukcemi bylo ihned provedeno zajištění všech občanů německé národnosti, zatímco mládež se vrhla s nadšením do odstraňování německých nápisů a tabulek z veřejných budov a míst.
Z rozhlasové stanice Praha se po 12. hodině ozval zoufalý hlas, volající na pomoc všechny dobré Čechy. Bylo nutno zorganizovat co nejrychleji pomoc Praze…
Tam němečtí vojáci armádní skupiny „Mitte - Střed“ měli již jen jediný cíl a přání: nepadnout do sovětského zajetí, ale dostat se do amerického. K průchodu k nim potřebovali mít za každou cenu co nejdéle pod kontrolou důležité ústupové komunikace přes Prahu na západ, přes tento poslední zbývající dopravní uzel.
Všichni bývalí českoslovenští vojáci přišli dobrovolně bez vyzvání od obecního úřadu na dvůr továrny, aby zde vyčkali transportu do Plzně a zařazení do nově se tvořících vojenských oddílů čsl. armády. Z Plzně však došel pouze příkaz, aby byli dáni k dispozici ústřednímu vedení zatím jen slovenští vojáci a záložníci, ostatní aby vyčkali dalších pokynů.
Kolem 14. hodiny se za silného deště se slovenskými vojáky rozloučilo množství hornobřízských obyvatel. Ti nasedli na tovární auto a s členy RNV Beránkem a Vokrem odjeli do Plzně před radnici, kde byli předáni vedoucímu partyzánských oddíl Matasovi.
V tu dobu byla situace v Plzni velmi napjatá. Němečtí vojáci spolu s německými civilisty se vzpamatovali z počátečního ohromení. Začali opět postupovat do ulic a chystali se obsadit důležité objekty. Terčem jejich útoků se stalo i naše tovární auto. Jeho řidič J. Žaloudek byl totiž po vystoupení vojáků vyzván, aby zajel do Škodovky a tam naložil k ochraně vysílací stanice dělo. Při převozu děla bylo nákladní auto ostřelováno… P. Žaloudkovi se podařilo z tohoto nebezpečí jako zázrakem uniknout. Po šťastném návratu na hornobřízskou radnici začala být bojová nálada v obci velmi tísnivá…
Občané, kteří ve velkém množství setrvávali přes deštivé počasí před radnicí, se pomalu rozcházeli ke svým domovům a usedali k rozhlasovým přijímačům, aby nedočkavě vyčkávali zpráv o tom, zda se už konečně spojenecké armády blíží k Praze nebo Plzni…
RNV zřídil strážní a pořádkové oddíly pod vedením škpt. Krahulíka a zabezpečoval stálou informační službu pro případ zavolání do vojenské pohotovosti.
V 19,30 byl vyslán na Okresní národní výbor do Plzně autem, řízeném Z. Věchetem a v doprovodu čet. strážmistra Kaňky, delegát RNV B. Karásek s hlášením o ustavení RNV v Horní Bříze.
V Plzni byli Němci zadrženi, auto i posádka byly podrobeny prohlídce. U řidiče byla nalezena pistole… Okamžitě byli všichni tři internováni v městské škole na Roudné…
Plzeňská vysílačka se začínala až příliš výmluvně víc a více odmlčovat. Plzeň se chystala k aktivnímu boji, ovládána přesvědčením, že americká armáda přijde na pomoc.
Se zoufalou pravidelností se opakovalo v pražském rozhlase volání o pomoc... Stále prší... Nadcházela noc, nekonečně dlouhá, jedna z nejtěžších…
kopie kalendáře p. R. Míška s poznámkami
Ve 2,00 hodiny v noci dochází zpráva, že po karlovarské silnici se blíží k Plzni německé pancéřové vozy, aby povstání v Plzni potlačily…
Nad ránem hlásí Londýn: „Američané prolomili na západních hranicích ČSR frontu na širokém pásmu a postupují k Plzni.“
Po šesté hodině, kdy se téměř každým okamžikem mohlo očekávat pád svobodné Plzně, došla vzrušující zpráva: „Americké tanky se valí od Stříbra!“
A konečně… V 8,15 hřmí již tanky III. armády generála Pattona na náměstí v Plzni. Plzeň byla osvobozena!...
Dlouhotrvající tón sirény oznámil, „že pravda zvítězila, zatímco z rozhlasových přijímačů zněla československá státní hymna.“
6. 5. 1945 - Příjezd americké armády do Plzně
Američané zahájili očišťovací akce v ulicích a německých úkrytech, odzbrojili německou posádku a osvobodili i naše zajaté občany ve škole na Roudné.
Ve škole a na radnici je však stále ještě německý lazaret s lékaři a s ošetřujícím personálem.
(Poznámka: Od roku 1942 sloužily všechny prostory obecné školy a z měšťanské školy ještě kuchyně a kreslírna jako tábor Hitlerjugend a zotavovna pro děti z Říše. Vyučování bylo rozděleno na dopolední a odpolední.V dubnu 1945 byla zabrána i druhá polovina školy, tj. „měšťanka“, samaritánským oddílem německého vojska a přeměněna v polní nemocnici. Vyučování bylo zrušeno a děti do školy vůbec nechodily. Koncem dubna opustila německá mládež první část zabrané budovy, obecnou školu a na místo nich se tam nastěhovali němečtí vystěhovalci z pruského Slezska a Polska.)
Masarykova škola postavená v r. 1931 - architekt H. Zápal /dobový snímek/
V 10,00 hodin do školy vstupují 3 členové RNV J. Vozka, V. Sopr a J. Kraus, aby německým vojákům, lékařům a ošetřujícímu personálu oznámili, aby neopouštěli budovu a vyčkali na pokyny k organizovanému odsunu, neboť jen za těchto podmínek se může národní výbor zaručit za jejich bezpečí.
Vedoucí lazaretu přijal toto sdělení s naprostým klidem a s plným vědomím nové situace. Rovněž všichni Němci se pak chovali až do odjezdu loajálně a nezavdali příčinu k jakémukoliv mocenskému zásahu.
Během dne byl zorganizován svépomocný ochranný sbor vyzbrojený 2 kulomety Vlasovovy armády, puškami a pistolemi. Jeho oddíly byly rozestaveny na všech příjezdových silnicích do Horní Břízy. Jeden z oddílů byl na požádání přesunut na pomoc do pohraničního Manětína, kde byl očekáván odpor ze strany německé „lidobrany“.
Další z oddílů byl vyslán do lesa v blízkosti Záluží k zajištění zřízeného skladiště benzinu a munice. Zajištěné barely benzinu byly přivezeny na radnici.
Plzeň je svobodná… ale Praha volá po celý den úzkostně na pomoc spojenecké hloubkové letce, aby zničily německé tanky zahajující útok na Prahu k udržení německé moci nad městem a tím i naděje na ústup do amerického zajetí…
Žádost velitele 3. americké armády generála G. Pattona o povolení dalšího postupu z Plzně na Prahu vrchní velitel spojeneckých sil generál D. Eisenhower na základě předchozí úmluvy se Stalinem odmítl…
Blíží se noc plná obav o osud hlavního města. Pořád prší…
Zatímco ve 2.41 hodin ráno podepisuje německé velení v hlavním štábu spojeneckých vojsk ve francouzské Remeši bezpodmínečnou kapitulaci, která začne platit 9. května 0.01 hod. (Poznámka: V protektorátu platil v té době letní – východoevropský čas), k nám v noci z neděle na pondělí přichází zpráva, že Vlasovci obklopili Prahu a postupují proti Němcům, lítý boj o Prahu vrcholí…
Remeš, ráno 7. května 1945 - 2:41, podpis kapitulace
Ráno žádá vedoucí důstojník lazaretu o povolení k odjezdu všech vněm se nacházejících osob do Všerub. Následně je v lazaretu provedeno odzbrojení a zabavení majetku včetně léků a na 10 autech je zorganizován povolený odsun Němců do Všerub. 7 aut zůstalo v Horní Bříze.
Zajištěno bylo přibližně 20 pistolí a také poměrně velké množství insulinu, kterého se Praze nedostávalo.
Bylo rozhodnuto vypravit MUC. Duchka s řidičem p. Svobodou se zásobami insulinu do Prahy. Dále než do Berouna se však nedostali, tam museli léky předat k dalšímu doručení, neboť až do Prahy je hlídky nepustili.
Ve škole německé vojsko zanechalo vedle zdravotnického materiálu, přístroje, přikrývky, pneumatiky a jízdní kola. V následujících dnech po jejich odjezdu vnikli někteří hornobřízští občané do školy. Uzamčené skříně byly násilím otevřeny a jejich obsah byl přeházen a částečně i odcizen. Rozkradeny byly věci ze školního archivu, knihoven a kabinetů…
Dopolední první pracovní schůze národního výboru na nátlak občanů rozhodla o zajištění některých osob v továrně, které pak byly za doprovodu štáb. strážmistra Herinka a předsedy NV odvezeny do Plzně.
Ve 12,30 je ale náhle schůze hlukem přijíždějící bojové techniky přerušena…
Do Horní Břízy vjíždí první z osvoboditelů - čtyři americká obrněná vozidla...
Lidé americké vojáky nadšeně vítají… Vojáci se po příjezdu rázem ocitají na ramenou našich lidí... Ti je vynášejí po schodech do úředních místností radnice… Jak sladce chutná znovunabytá svoboda…
Americká bojová vozidla s posádkami po příjezdu do Horní Břízy
Po bouřlivém přijetí a pohoštění posádky odjíždějí, aby ujistily své velení, že obyvatelé Horní Břízy jsou připraveni poskytnout spojeneckým vojákům ubytování a veškerou pomoc.
V 18,10 volá Praha své posluchače přijímačům a oznamuje tuto zprávu:
„Vítězství spojenců! Německo kapitulovalo!... 9. května o půl noci končí veškeré německé operace…Braňte ještě tvrději každý dům, každou barikádu! Vytrvejte! Vítězství je naše!“
Ve 21,55 zveřejňuje Národní výbor v Plzni tuto výzvu:
„Mužstvo ve stáří od 25 do 40 let, důstojníci všech zbraní a hodností od podporučíka do štábního kapitána, dostavte se ihned, máte-li zbraně, tedy se zbraněmi, k Redemptoristům na Švehlovo náměstí!“ (Poznámka: dnes Chodské náměstí)
Během několika minut jsou záložníci připraveni k odjezdu na pomoc ohrožené Praze. Hlásili se dobrovolně i mladší ročníky, které museli organizátoři odmítat. Nadšení připomínalo pohnuté dny zářijové mobilizace roku 1938.
O hodinu později přichází rozkaz, aby vyzvaní vojáci zatím setrvali doma a do Plzně neodjížděli. Protože ani v noci nedošlo k povolání záložníků, vše budilo dojem, že situace v Praze se obrátila k lepšímu…
(Příští díl: První dny svobody)
Prameny:
Internetová encyklopedie wikipedie.cz
Pamětní kniha Horní Břízy 1938 – 1950
Upravené vzpomínky pamětníků
Ladislav Čása, kronikář města
květen 2020
