Historie hornobřízského základního školství - 5. část

Předválečné období Masarykovy školy aneb škola nabrala svěží a správný vítr

Otevření nové budovy připadlo do období končící konjunktury největšího místního zaměstnavatele Západočeských továren kaolinových a šamotových a. s., která mimo jiné přinesla i zvýšený podíl zaměstnaných žen.

Zaměstnanost žen v činnostech a na pozicích, které do té doby byly výlučně vyhrazeny mužům, a to zejména v průmyslu, odrážela postupnou emancipaci žen v naší společnosti „zahájenou“ udělením volebního práva ženám už v roce 1919, (ČR patřila v tomto směru k jedné z prvních zemích v Evropě).

V „konzervativních“ hornobřízských rodinách však nebylo opuštění role „ženy v domácnosti“ zpočátku vnímáno pozitivně, zaměstnané ženy v nich byly dokonce nepříliš lichotivě nálepkovány „fabričkami“.

Schyluje se k světové hospodářské krizi z nadvýroby. Ta zasahuje v roce 1931 všechny jeho místní provozy: flísku, šamotku i kaolinku. K postupnému oživení zde dochází v až v letech 1937-1938.

Hospodářská krize byla doprovázena sociálním rozvrstvením a postavením zdejších rodin a samozřejmě i dětí. O této skutečnosti vypovídá záznam ve školní kronice měšťanské školy z roku 1933, kdy žáci III. ročníku uspořádali v sokolovně „veselou“ školní akademii a její výtěžek šel ve prospěch podpory chudých žáků.

Finanční situace rodin se promítala do každodenního života dětí v jejich stravování, oblékání, dopravě do školy, trávení volného času, ale i ve vybavení hračkami, sportovními potřebami apod. 

Na školních fotografiích můžeme vidět děvčata nejčastěji v dívčích košilových šatech, doplňkem byly dívčí kloboučky. Mladší chlapci mají na sobě rozhalenky, sako a krátké kalhoty, starší pak pumpky s podkolenkami, na hlavách čepice „kšiltovky“.

foto ze školního výletu na Čerchov (17. 6. 1933)

Rozšíření šicích strojů a zjednodušení střihů přispělo k rozmachu domácí výroby oděvů. Matky v lépe situovaných rodinách začaly na své dcery a malé syny šít. Součástí šatníku se tak staly také ručně pletené či háčkované svetry, šaty, kamaše a pestrá paleta módních doplňků.

Hračky a sportovní vybavení děti dostávaly zřídka, nejčastěji jako vánoční dárky. K populárním dětským dárkům patřily gumové nebo celuloidové panenky, plechová zvířátka na klíček, cínoví vojáčci a knížky: mayovky, verneovky. Velikému zájmu se těšila konstrukční stavebnice "Merkur" a od roku 1925 také stolní hra "Člověče nezlob se", prodávaná pod názvem "Ludo".

kožený kopací míč s duší 30. let jeden z typů tehdejších „krystalek“

Díky vzrůstající popularitě zimních sportů se začaly na Vánoce nakupovat také sáňky, lyže a brusle, hlavně takzvané šlajfky, které se speciálním klíčkem připevňovaly přímo na obuv. Pýchou každého kluka se stával kožený kopací míč s typickým „šněrováním“.

Oblíbenou hračkou starších dětí byla tzv. krystalka (druh rádia), která na svůj provoz nepotřebovala elektrický proud.

Ve 20. a 30. letech 20. století se dostala do centra pozornosti českých reformních pedagogů progresivní výchova – tzv. aktivismus.

Podle návrhu reformního pedagoga prof. Dr. Václava Příhody začíná vznikat síť tzv. pokusných škol. Ty měly sdružovat děti od jedenácti do patnácti let a poskytnout jim „…vzdělání a výchovu podle jejich nadání, zájmů a potřeb, a to především prostřednictvím pracovních metod. Vzhledem k individuálním rozdílům měla být škola rozdělena na tři větve: větev měšťanské školy, větev reální a větev gymnaziální, mezi nimiž by byl možný přestup. Měl být zaveden semestrový systém výuky, postup nikoli podle tříd, ale podle předmětů.“ Kladen byl důraz na svobodu dítěte, na jeho tvořivost a samostatnost.

Škole se dostalo cti, že byla jako jediná na okrese zařazena podle plánu Celostátní reformní komise školské mezi tzv. reformní. Pokusně ověřovala nové osnovy vypracované expertní komisí na ministerstvu školství a osvěty pod vedením univerzitního profesora Dr. V. Příhody, který školu z těchto důvodů v roce 1934 dvakrát navštívil.

V prvém školním roce po otevření nové budovy 1931/1932 chodilo do školy 287 žáků, z toho obecná škola měla zapsáno 166 a 119 žáků.

Škola měla dva ředitele: Fr. Valeše na škole obecné a St. Bulanta pro školu měšťanskou. V pedagogickém sboru obecné školy bylo 6 učitelů (z toho 3 ženy). Na měšťanské škole vyučovalo 5 učitelů (z toho 2 ženy). Působili zde 3 učitelé náboženství (po jednom z církví římsko-katolické, českobratrské a československé).

Školní obvod se ve 30. letech měnil hlavně u měšťanské školy. Patřily do něho Trnová a Krašovice, později také Žilov. Na měšťanské škole probíhala v I. ročníku výuka ve smíšených třídách hochů a dívek, v ostatních ročnících byly třídy dívčí a chlapecké.

V sobotu děti do školy nechodily. Sobota byla tzv. „týdenním prázdninovým dnem“

Ilustrativní foto žákovských pomůcek

Výuka probíhala nadále podle „Malého školského zákona“ (z roku 1922), který pokrokoví učitelé začínali nazývat v 30. letech „školským zmetkem“ Jejich nespokojenost se stavem obecného školství vyvolala úsilí o vytvoření nové školské soustavy. (Návrh byl předložen na podzim 1938, žel březnové události 1939 uskutečnění reformy přerušily a oddálily.)

V letech 1928 (59 žáků) a 1933 (121 žáků) byla škola vybrána k účasti na „Pouti školních dětí do Lán“ k hrobu Charlotty Masarykové.

V dobovém tisku „Národní osvobození“ (12. 5. 1933) a ve školní kronice se o „Pouti“ tohoto roku můžeme dočíst, že se do Lán vypravilo 5.000 dětí z celého školního okresu plzeňského, a to čtyřmi k tomuto účelu speciálně vypravenými vlaky. Z celé akce byl pořizován filmový dokument. Na naší škole bylo filmováno vití věnce, podpisování navštívenek a nástup žactva. (Dokument „Lány a Rozhlas ve filmu" byl pak žákům promítnut v sokolovně 14. 3. 1934). Jednotlivé výpravy byly označeny barevnými stužkami, tabulkami a prapory.

Po uctění památky u hrobu paní presidentové se děti v lánském parku setkaly s prezidentem T. G. Masarykem.

„Pan president sestoupil a prošel řadami dítek nadšeně jej zdravících. Setrval s nimi dlouho v srdečném hovoru. Jásot a radost z jeho vznešeného zjevu neměly konce. Panu presidentovi byl předán poslední ročník časopisu „Mladá stráž“, který pro mládež vydává učitelstvo plzeňského okresu, a obraz plzeňského učitele V. Eisenreicha představující alegorii „Školská rodina z Plzeňska – tatíčkovi osvoboditeli". Předsedkyně Čs. červeného kříže p. Alice Masaryková pak obdarovala děti čokoládou a pomeranči.“

24. května 1934 byl počtvrté zvolen prezidentem republiky T. G. Masaryk. Místní osvětová komise uspořádala téhož dne v sedm hodin večer průvod s hudbou „svátečně oblečeného žactva a občanstva obcí vyzdobenou prapory“ od nádraží před budovu školy „ke kašírovanému podstavci s bustou p. presidenta zdobenému květinami.“ Po projevu ředitele měšťanské školy St. Bulanta následoval hodinový promenádní koncert.

Ve školním roce 1936/1937 byl zřízen při měšťanské škole nepovinný IV. ročník. Jednalo se o tzv. „jednoletý učební kurz“, který byl zpoplatněn školným za 350 Kč ročně. Po jeho absolvování bylo možné přestoupit do 5. ročníku střední školy s vykonáním zkoušky z jazyků a algebry.

Obyvatelstvo republiky se připravovalo na válečný konflikt v Evropě, který visel ve vzduchu. Žáci školy nacvičovali v červnu 1937 tematická cvičení o zásahu pumy na skupinu hrajících si dětí, evakuaci školy do jam za školou za cvičných denních náletů na Plzeň i večerní přímý nálet na Horní Břízu. Velitelství místní civilní protiletecké ochrany pod vedením ředitele školy se nacházelo ve školní budově.

Na 300 osob, včetně krojovaných sokolů, legionářů a hasičů, se zúčastnilo 19. září 1937 smuteční tryzny za zesnulého prezidenta T. G. Masaryka ve smutečně vyzdobené tělocvičně školy.

S politickými událostmi podzimu 1938 v pohraničních oblastech Československé republiky, po tzv. záboru Sudet, přichází žactvo z Ledec, Příšova, Stýskal i odjinud. Přicházejí také učitelé nucení opouštět svá dosavadní místa na státních školách v pohraničí, aby pracovali jako nadpočetní na školách ve vnitrozemí. Na obecnou školu tak byla převedena jedna vyučující a na měšťanskou tři učitelé.

Počet žáků tak rapidně vzrostl. Zatímco ve školním roce 1937/38 chodilo do školy 415 žáků, v protektorátním roce 1939/40 škola praskala ve švech. V budově se učilo 554 dětí. Ve třídách bylo běžně přes 40 žáků a v jedné dokonce až 59.

Prameny:
R. Míšek, B. Royová, Jak šla léta Horní Břízou, ZKZ, n.p .H. Bříza
Pamětní kniha obce Horní Bříza od r. 1923
Školní kronika Masarykovy měšťanské školy smíšené v Horní Bříze
„5 000 plzeňských dětí v Lánech“, Národní osvobození, 12. 5. 1933

Ladislav Čása, kronikář města
prosinec 2020