Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

25. srpen 1918 - Národní slavnost v Horní Bříze před 100 lety

Typ: ostatní
.

25. srpen 1918 - Národní slavnost v Horní Bříze před 100 lety

 

V létě 1918 válečné běsnění 1. světové války pokračovalo již čtvrtým rokem. Aktivitám české a slovenské politické reprezentace se dostávalo mezinárodního uznání a podpory. Rakousku, Německu a jejich spojencům docházely síly. Bylo zřejmé, že konec války se blíží a oni budou na straně poražených.

V tomto ovzduší se rodí mezi členy hornobřízských spolků myšlenka uspořádat pro posílení národního uvědomění Národní slavnost regionálního významu.

K tomuto záměru byla svolána schůze delegátů Národní jednoty pošumavské, hasičů, Dělnické tělocvičné jednoty a agrární organizace. Ustavený výbor sdružených spolků se usnesl, že Národní slavnost bude v neděli 25. srpna 1918 v obecním lese „U Ševčíků“ poblíž strážního domku č. 13. Tam bude upraveno cvičiště pro D.T.J., tanec a stánky s občerstvením a různými atrakcemi, např. muzeum, zvěřince atd. Na slavnosti se pomocí a účastí bude podílet celá obec i okolí.

Továrna zapůjčila dříví na stánky. Živnostníci domácí i z okolních obcí poskytli zdarma mouku, chléb, koláče, mléko, máslo, vejce. Rodiny nabízely různé pečivo, cukr, kávu apod. Jiní vypomohli dobrovolnou prací k úpravě a výzdobě místa.

„Ustavení stánků se ovšem muselo provést až na poslední chvíli, totiž v noci ze soboty na neděli. Proto jsem se v sobotu odpoledne vypravil s celou partou prvotřídních odborníků do lesa a pracovali jsme celou noc. Stánky rostly, radost se na to patřiti. To lesní zákoutí se měnilo opravdu dekorativně, a když se vám začalo rozednívat, sami jsme se na tu svou práci dívali se zálibou. Poslední práce bylo postavení slavnostní brány. To už bylo k šesté hodině ráno, a když jsme to vše skončili začalo poprchávat.

Učitel Valeš přiletěl ze vsi jako šílený, co budeme dělat, začíná pršet. Bylo to kritické, neboť slavnost byla publikována široce a z Plzně byl určen i zvláštní vlak pro výletníky. Tak jsme se stále jeden druhého ptali: Co dělat, co dělat? Konečně jsme si řekli, slavnost provedeme za každého počasí, nic nebudeme odvolávat.

Bylo 11 hodin. Nechali jsme na místě jen hlídky a šli jsme domů za velmi pošmourného počasí, a tak pošmourná byla i naše nálada.

Únavou jsem nemohl ani pořádně jíst, a tak jsem se šel svalit do pokoje na kanape a  vzápětí usnul. Spal jsem jako dřevo, až tu pojednou ve spaní slyším takový šum jako při povstání. Otevřu oči, vidím, že to zvoní zvon. Vzchopím se tudíž ještě ospalý a ptám se, co to je za elent venku. A tu se dozvídám, že to celými proudy lidé táhnou na slavnost.“

Od kapličky se vydal malebný průvod doprovázený hudbou až na místo. Vpředu průvodu jeli rolníci s ověnčenými žacími stroji, následováni mládeží a selským lidem v národních krojích se srpy, kosami, hráběmi a obilnými snopy. Nejvíce se líbil Přemysl Oráč, kterého představoval jistý p. Kasl. Průvod dále tvořili žáci, dorostenci  a  členové  zdejší  D.T.J.,  ze  Třemošné i z  Plzně.  Pak  kráčeli  hasiči a všechny místní spolky spolu s občany.

„Přišli jsme na místo a tam bylo lidí, že nebylo možno dostati se z místa. První mojí starostí bylo dostati se k pokladně, kde byl adjunkt státních drah Kol. Pittermann, abych věděl, jaký je stav pokladny.

Byl celý vyjevený. Vzal si totiž na peníze takovou malou železnou pokladnu, ale tu musel za chvíli dát stranou a vypůjčit si nůši a peníze házet do nůše. Tak se mu to tam valilo, ach to bylo smíchu. Vždyť tehdy byly jen peníze papírové a těch měl každý dost. Když jsme to pak z té nůše vybírali a skládali, to se mělo filmovat, aby se i potomci mohli s námi smáti.“

Slavnost zahájil vlasteneckou řečí poslanec prof. dr. Fr. Lukavský. Cvičenci D.T.J. zacvičili několik sestav prostných cvičení a po nich následovala lidová veselice.

Po skončení programu byly v hostincích „U Kabátů“ a „U Benešů“ konány taneční zábavy.

„Když jsme druhý den četli v novinách o zdařilém výsledku té slavnosti, kde bylo i vystoupení jednoty Sokol, ačkoli tehdy Sokol v Horní Bříze ještě nebyl, museli jsme do novin dáti opravu a vyjasnění.

Tak se nade vše očekávání vydařila v Horní Bříze tato Národní slavnost v době, kdy Rakouská říše už byla v agónii. Jistě každý, kdo tehdejší slavnosti byl přítomen, rád si ještě dnes na ní vzpomene, neboť se zdařilo, co se vůbec neočekávalo, že to tak slavnostně vyzní.“

 

Ladislav Čása, kronikář města                                                                                                                                   srpen 2018

Prameny: Pamětní kniha obce Horní Bříza, str. 206 - 207

                 citace z rukopisných vzpomínek J. Rosenbauma: Běh života, str. 99 - 102


Vytvořeno: 24. 8. 2018
Poslední aktualizace: 24. 8. 2018 10:24
Autor: Ladislav Čása