Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

 

  Motto:

Základní podmínkou pro psaní je totéž co pro focení. Míti co fotit a tudíž obdobně  míti i co psáti, aby to vůbec kdy někdo četl.

Autor textu, zde v pohodě












Krušné hory v květnu a červnu 2017

Skalní město v Rájeckém údolí

Vysoká pec na dřevěné uhlí v Šindelové

Varhany u Rotavy

Perninský viadukt

Nad Perninkem

Fotka od mého syna, údolí na Rudným

@@@

 

PF 2017

 

Horní Blatná - Vlčí a Sněžá jáma

Autor přeje všem nahodilým čtenářům to co pé-efka v překladu říká - šťastný celý příští rok. Pro mé vrstevníky přidám další pé-efku, která nám jaksi ladí k vizáži, že?

Alpy, Otztal

 

Každý kdo se vydá v novém roce na stezku, nechť má pevnou půdu pod nohama a krásný výhled před sebou ....

Stezka k vrcholu

@

 

K nedávnému focení o trochu (asi 15%) většího měsíce jednu fotomontáž - jak se jeví nad nočním Bormiem, v Itálii. Prosím pojmouti úsměvně, nikoli přísně. Retuš je úmyslně nedokonalá, aby úprava byla zřejmá, že takto se LUNA vzdálená od mého objektivu fantastických 356 511 km, skutečně nevyjeví !!

Luna nad Bormiem, Itálie

Vloženo 30. listopadu 2016

 

@@@

Vladař dne 18. února 2016

Z posledního treku, který byl laděn podle meto yrno.cz  a skutečně se počasí zadařilo. Pár fotek, snad krásný den trochu dokumentují?

Krásní koně zestájí pana Váni

Koňská ohrada v Bohuslavi

Nakročeno do hájemství černo-bílé fotografie

Toho dne na zemi sníh, větvičky stromů s jinovatkou, slunce z polední strany, na půlnoční straně se po vrcholu Vladaře povalovala mračna a mlha.

Akropole Keltů byla pár kroků vlevo

(Vloženo 24.02.2016)

 

@

 

Vladař tradiční předsilvestrovský 2015

Na hlavní stránce je o obou trecích informace. Na těchto svých stránkách se pokusím vložit pár fotek z mého foťáku:

Novodobí pilgrims - poutníci

  Hemžení poutníků po dosažení vrcholu kol ohniště - i na dobré vaření se na treku musí myslet

Mlha byla o celý den převeliká

  Konec prosince a teploty stále nad nulou. Mlha kondenzuje na trnkách. Při našem dalším treku do těchto míst 18. února 2016, viz kapitola výše, nebylo po trnkách ani památky.

Trnky nedaleko bývalé Keltské Akropole

(Vloženo o středě 24.02.2016, ledva jsme dorazili domů po besedě, kterou pořádal člen klubu Zdeněk na téma "Skalisté hory, srpen-září      2015")

@

Společné focení s přáteli z Villeneuve sur Yonne v srpnu 2015

Ohrady, Bohuslav, v dáli Vladař

Focení v interiéru v Chyši

 

Restaurace sil v zámeckém hostinci s pivovárkem, Chyše

 (Fotografka, autorka snímku zámeckého šenku, Helí Šarochová)

Jan z Villeneuve sur Yonne fotí exteriéry Mariánské Týnice

Piérre se za úmorného vedra chladí ve vodách Střely

  (Vloženo o deštích, letos tak skoupých, v PÁ 09. října 2015)

 

Červen 2015 v Sexten Dolomiten Alp

Trocha nostalgie, opět v těchto zceal vyjímečných horách ...

Foceno z base campu.Rote Wand

Hra slunečních paprsků na

Bojiště I.Světové války MONTE PIANO - nezapomenutelné

Na Monte Piano, ve výhledu Tre Cimme

(Vloženo 12. prosince 2015)

 

Setkání fotografů "Lipensko, květen 2015"

Převod do černo-bílé

První večer se diskutovalo i o černobílé fotografii.

Vstávalo se ve 4:00 a šlo se první ráno do mrazu

Zde mi zamrzly teleskopické nožky stativu, byla jinovatka a po ránu chutě mrzlo. Focení bylo tak napínavé, že jsem pocit mrazu nevnímal.

Kamenná hlava

O této lokalitě, kdysi obydlené,  jsem neměl ani tucha. Děkujeme lektorovi setkání za výběr lokalit a příhodných dnů.

Foceno za průtrže mračen, zřícenina je jen částečně zastřešena, viz. proudy vody na lavici, ale ...."Lojza jede !!" a krátí nám dlouhé chvíle čekání na oblohu bez deště. Je pozdní večer, stmívá se valem a fotka si vyžádala čas 13 sec. ze stativu.

Pestřice/Rotbach

Vodě je jedno zda je česká či rakouská - dává život krajině a jejím obyvatelům.

(Vloženo 26.a 27.května 2015)



 

Po stopách velkých mužů a žen

(Vloženo 17. prosince 2013)

Dostalo se mi před oko několik fotografií z výpravy v názvu zmíněných velkých fotografů, mužů a žen. Ti se vydali dne 7.prosince, o sobotě, do mrazivého větru a vánice, přes hranice kraje na západ pod památný Třebouňský vrch. Jejich fotky plné sěhových vloček zakrývajících promrzlé tváře aktérů pochodu, zachycující účastníky na břehu zamrzlého rybníka v těsné blízkosti ruin kaple Sv. Blažeje, jsou důkazem, že v té chvíli výprava, včetně psa Jonatana, ještě žila. Nebyla mi postoupena autorská práva na zveřejnění fotek ve vánici a proro mohu pouze slovem čtenáři objasnit, z čeho naše putování po stopách "velkých" vycházelo.

I pravil ke kmenům slovanským moudrý a kmeny zbožňovaný Svaroga: "Posečkáte devatero pochodů slunce našeho od jitra do jitra. Po té se Vám nebe otevře, slota a temní dnové budou vystřídáni sluncem a prasincovým teplem nevídaným a Vy v tento den se vydáte po stopách velkých mužů a žen. Vy malí a ve stopě noví, po stopách zkušených a velkých, kteří již nejedné stezky pro Vás prošlapali". Tak budiž, tak si přeji, tak chci!"

A skutečně den devátý po putování Velkých, byl dnem slunečným, dnem otevřeného nebe, na datum 16. prosince i nevídaně chvílemi teplý. Pouze božský Svaroga opomněl v nadmořské výšce 700 - 825m/m zmínit stále dující ledový vítr. Krajina Tepelské vrchoviny byla ten den prosincový přesto kouzelná, oproti stěží rozeznatelným na obzoru tmavým a jednolitým Krušným horám, byla Tepelská vrchovina malebně strakatá, vykreslená měnícími se plochami lesů a luk.

Tepelská vrchovina směrem k  Vladaři

Výstup na Třebouňský vrch je lemován měnícími se scenériemi. V údolí ten den beze sněhu, zde v osmistech metrech jeho sluncem prozářené zbytky.

Světlo vrhá stín a je co fotografovat

Ani prstík na spoušti neprokřehne jak za putování našich předchůdců, kdy sněžilo chvílemi vodorovně. Prozářené kmeny listnáčů vybízely k pořízení fotky - ozkoušení zda se nálada viděná okem dá zachytit i sklem.

Prozářené vrcholky listnáčů verstu pod vrcholem

Dosažení nejvyššího bodu Tepelské vrchoviny, se zdálo být ten den výkonem snadným a lehkým. Božský Svaroga ve svém poselství nabádá i k dobrému vaření při dlouhém putování, neb jinak se poutník při špatném vaření se zlou potáže. Zde pro brzký čas jsme dobytí vrcholu oslavili pouze svačinou. Opékání buřtů šetřili na dobu pozdější, pro větší jistotu, že lépe vydržíme až do neznámého konce naší pouti.

Zápis nimrodů do textu Klubu českých turistů

Fotka se značením od Klubu českých turistů hovoří sama za sebe. Jsme KČT vděčni za dobré značení. Pouze jsem do tohoto dne nevěděl, že těm povětšinou vousatým a v zeleném po lese se šoulajícím strýcům různého věku, je český turista takovým nesmiřitelným nepřítelelm. Na plechových ocelových  tabulkách jsou zcela zřetelné otvory po kulkách. Okolí průstřelu kvapem rezaví. Až se "svaz nimrodů" proti této mé hypotéze postaví, zbývají už pouze "zbohatlíci-podnikavci", kteří roupama už neví "co by?" a při dnešních cenách loveckých nábojů do kulovnic, čtenář uzná sám, kdo jiný si může takovouto pofiderní zábavu dopřát. Karlovarsko přímo sline počtem nezaměstnaných a nízkými příjmy.

Smrky tančí

Lépe je pár kroků popojít a těšit se z prapodstaty přírody. Slunce prozářilo dolní větve smrků tak, že se zdají jakoby tančily, natřásaly se ve slunečním závanu.

Branišovský vrch

Prosluněná scéna tanečníků je na samém vrcholu Branišovského vrchu vystřídána atmosférou přímo stísněnou. Hledám vhodnou expozici a hlavou se mi honí spíše pojmenování jako Strašidelný vrch, nebo Šibeniční kopec. Rozdíl oproti předchozímu navštívenému nejvyššímu vrcholu, kde se o vyvřelé kupě hovoří, zde si na vyvřelinu z dob zrodu Země může ruka šáhnout, sklo nafotit.

Místo dalekého rozhledu

Branišovský vrch má i svoji východní stranu, otevřenou ke slunci a prozářenou. Na ni je asi dvacátý sedmý posed, který jsme po vstupu na diretisimu zaznamenali. Mužíci v zeleném se zde opravdu činí, zvěř rozhodně hladem v zimě netrpí. Sena, krmné řepy i zrní je v krmelcích a okolo nich dostatek.

Před sestupem se otevře výhled do krajiny. Otevřené údolí směrem k Mariánským lázním se vdáli začalo vyplňovat nízkými mlhami a pomalu se nasouvající nízkou oblačností.

Foceno z míst opékání buřtů

Branišovský vrch svými proměnami na pár stovkách metrů, na nás udělal velký dojem. I po sestupu k Blažejskému rybníku, se stále zrakem vracíme k oběma vrchům a promítáme si v paměti prošlou hřebenovku.

Na druhém břehu rybníka jsou viditelné ruiny, zřejmě hospodářského stavení. Nedaleko na levo se pak nalézá další ruina. Naštěstí opečovávaná ruina kaple Sv. Blažeje, vedle stojící stařičká vzácná lípa - znak kmenů Svarogových.

Lípa zastiňující riuny svatostánku

Lípa se nehašteří s architekturou bývalého kostelíka, či kaple Sv. Blažeje. Příroda i odkaz pobožnosti tráví noci a dny v tichém souladu s Vesmírem v nadhlavníku. Bez finančních nároků snáší, kdys posvěcená ruina, stín slovanského stromu. A strom nahlíží na svůj po léta měnící se obraz na chátrající omítce stěny kaple. 

Menhiry od nedávných prázdnin

Poslední snímek, poslední ohlédnutí za magickým, mnou přejmenovaným, Šibeničním vrchem. Se sluncem v zádech se vzdalujeme menhirům, v lomu pomocí moderních vrtáků s plátky tvrdokovu vyrobených a nedávno do půdy vsazených. Při záslužné letní akci evropské mládeže pod heslem "Cesta z města".  

Čeká nás poslední úsek, obejit rybník, přetnout polozamrzlé louky s jejich drny a chuchvalci zbytků trávy, které nám ztěžují chůzi. Vzdálenost k nedaleké obci Nežichov, umně posazené na slunný svah pod samotný Třebouňský vrch, zdá se být delší nežli jsme odhadli pouhým pohledem. Ves Třebouň, která má být podle mapky za rohem, se vyjevila ještě ve větší vzdálenosti.

Pochodujeme již asi přes sedm hodin. S odbíháním nafotit něco tu vlevo, tu vpravo postavit tripod a zkusit proclonit na nejmenší "díru", přibývá na ušlých kilometrech. V této závěrečné fázi sil naopak valem zase ubývá.

Nedocenil jsem slov jednoho z Velkých mužů, ze skupiny našich předchůdců, že výškové rozdíly jsou značné a náročnost terénu neopominutelná. Co se v prvé třetině cesty zdálo velice lehkým, se v závěru projevilo jako velmi únavné.

O to hlouběji se nám toto putování zaryje do paměti. V den devátý po Velkých mužích a ženách se psem Jonatanem. V našem čase, který půlí dobu od jejich výpravy do Velké noci - 24. prasince, do Slunovratu. Jak tomu Svaroga chtěl.

(Pro pečlivého čtenáře vysvětlení, proč jsou rozestupy mezi řádky nechtěně v některých odstavcích širší. Program těchto webovek nedovoluje korekci řádkování a naprosto nahodile si dělá občas co sám chce.  I při ukládání a jiných operacích. Psaní je v podstatě outrpnost, kdy čekáte co nastane za chvíli, zda se vůbec text uloží a zda tak, jak jste zamýšleli. Pomněte, že i tesání do kamenných destiček mělo svá úskalí).

 

Vzpomínka na letní dovolenou

(Vzpomínka níže uvedená, na letní dovolenou, byla vložena  v den nástupu celodenních mrazů a jemného sněžení do naší krajiny Severních Teritorií, dnes je 26. listopadu 2013)

Snímek je vzpomínkou na letní dovolenou 2013 v údolí Salzach. Po příjezdu za letního horka přišla v noci silná bouřka a deště doznívaly ještě několik dnů.

I za deště fotíme

Silné deště naplní rychle toky v soutěskách, kterých je v této oblasti několik. Rázem protékají  mezi skalami tuny a tuny vod. Když se následně vyčasilo a zašli jsme do téže soutěsky po 14 dnech, vodu jsme hledali pod balvany - je otázka co v tu chvíli v soutěsce fotit, že?

Vodní tříšť je v těchto místech všude

Fotogalerie

#

Horní Bříza 24. 8. 2016

Katedrála ve městě Méthy (METZ-Francie)

Václav ŠAROCH ing. 14. 1. 2016